Rozmluva
Rozmluva, y, f. = rozmlouvání, die Aus- redung. R. s sebou samým. Do r-vy s někým oč se dáti. Us. Dch. R-vu s někým míti. Us. Dch. Důvěrná r.; vzíti koho na r-vu. Dch. R. oč, vz Akkusativ 4. d. Pozn. Předmět, obsah r-vy; Nalézá se tuto r. Páně s Niko- demem; Jan druhdy sám přičiňuje myšlénky své k r-vám jinoosobným; Zapřcdla se r. pro ženu a pro Samaritany spasitedlná; Dáti se v r-vu s kým; R-vu dalejší přetnouti; Vydati se v r-vu s kým; Pán nejsstoupilej- šími a nejdůvěrnějšími r-vami se apoštolům svojim otvíral; A již Jan k r-vě přechází, kterou Pán ve sbornici kafarnajské měl a úvod k ní předeslav, r-vu tu samu, potom následek a účinek její předkládá; Otázku tu co pouhý přechod a námětek k r-vě s Pá- nem předeslali; Tu se rozvinula r. Páně s nimi. Sš. J. 46., 54., 66., 67., 69., 73., 220., 102., 103., 104. Pustiti se s kým v r-vu delší a zavilejší. Sš. Sk. 204. (Hý). R. jejich se k zmínce o vdávání-se chýlila. Us. Tč. — R., na Slov. odmluva, zrazování, die Aus-redung. Us.