1. Štěpán
1. Štěpán, a, m., z řec. órícfiavog, Ště- pánek, nka, m., dříve Štefán, Štefánek, v obec mluvě na Slov. Štefek, Štefko, Šte- fíček, Štefíčko, Štěvo, Števko, Štěvičko. Ste- phan. Jg. Sv. Štěpána nalezení (3/8). Gl 339. Na sv. Stepána, každý se má za pána (toho dne jdou pacholci t. j. mužští čeledínové ze služby, je svoboda, sloboda, vz toto); Na boží narození o huby otevření, na sv. Štěpána o napití ze džbána, na nový rok o slepicí krok, na tři krále o hodinu dále (o to jest den delší). Hrš. Vz o vlastních jménech Štěpán a Štěpánek Tk. I., IL. III., IV., V. (rejstřík), S. N., Tf. 120.