Tragač
Tragač, e, m. = trakař. Slez. a morav. Dšk., Brt., Tč., Nl. T. jest delší valcha, jejíž válec se otáčí kolečkem uprostřed válce upevněným. T. se drží v obou rukou a kolečkem se jede po zemi jak obyčejným trakařem. Brt. v Mtc. 1880. 6. Dělá si z huby tragač (kdo nestojí ve slově). Mor. Brt. Má hubu jako t.; Huba jí jede jako t. Mor. Šd. Na Čajču mám galánku Káču, já si tam pojedu pro ňu na tragaču. Sš. P. 660. (Tč. ).