TrhTrh, skand. torg, dan. toro. Šf. Strž. I. 481. Cf. Mkl. Etym. 354., Zbrt. 108., 138., 139., Cor. jur. IV. 3. 2. 447., Zř. zem. 470., 700., Kram. Slov., Sdl Hr. 182., Rk. Sl. — T. = kupování a prodávání. V trh dědic- tvie sirotčího vejíti. Vš. 256. V trhu aby nižádného neoklamávali. Výb. II. 1433. Ne- dostatek kazí trh. Mus. 1880. 462. — Št. Kn. š. 173., 204., Wtr. Obr. 793. T. a ži- vot v nich v Čech. v 15. a 16. stol. Vz Wtr. Obr. 590. nn. — T. = smlouva trhová. Za kteréž dědiny trhem dal 236 grošů. Arch. III. 344. — T. = veřejné kupování atd. T.
denní, dobytčí, huntýřský, tý
denní, čtvrt- letní, rybný, Us. Pdl., literarní, Lum., velký (= zimní). Němc. Plat od trhu. Vz Výb. I. 971. Čeho je na trhu nejvíc? Řečí. Brt. Vedeš-li dobytče na trh, vezmi z lávky, kudy nejvíc lidí chodí, tři kousky dřeva a schovej je u sebe a budeš míti mnoho kupců. U Kr. Hrad. Kšť. — T. = tržiště. Bibl. mik. Sir. 12. 38.