Deska
Deska. Cf. dídnog. Mkl. aL. 109. Deštka. Kat. D. = prkno. Brt. P. 165. Druhy desk: truhlovnica (truhelnica), falcovnica, vrátnica, mostnica. Val. Brt. D. 206. D. krejčovská, Us., stolní, Pdl., spodní, die Unterplatte, Šp., k sušení spodia, Spodiumdarrplatte, Pdl., d. barky. 1512. Bez jedné dcky barky ne- i stane. Mus. 1883. 363. Ešče já si kopu desek nařežu. Sš. P. 525 Řezal desky = chrápal. Laš. — D. korková, Korkplatte, Sp., masná, die Fleischbank, Lpř., ozvučná, der Rosonanz- boden, Mour., doteková, nárazná, oporná. ZČ 23., 21. D. krycí, Deckplatte. Šp., Pcl. 74. Dska kamenná. Hr. ruk. 265. Desky turmalinové. Vz Boř. Nerostp. 239. — D. z lepenky. Desky na obrazy, výkresy, noty atd., die Mappe. Dch. — D. ku psaní, rytí. D. psací na školní lavici, kovová, die Metall- platte, BO., přejímací, die Kopirscheibe. Šp. — Dsky = zápisné knihy. Dsky prastaré slovo v dějinách osvěty člověčenstva zna- menající způsob, kterým zákony uveřejňo- vány byly, jako na př. zákon Mojžíšův, leges duodecim tabularum. Zákony totiž vřezaly nebo vryly se do ploch dřevěných nebo i kovových a tak jméno desky zůstalo těm zápisům, i když dávno již na pergaméně nebo na papíře se psalo. Ač pod jménem desk především se rozumívaly desky zemské, nicméně nazývány pak všechny zápisy soudní a úřední vůbec desky. D. statistické. Dk. Za právo se při trhu i při všelikém jiném ve dsky kladení drží a zachovává, že žádný ve dsky klásti nemóž nic bez osobnieho před úředníky přiznánie, a žádný listem, žádný psaniem ani poslem nemóž se přiznati, než skrze se samého a svú osobú přítomen jsa osobně, ne skrze přietele nebo souseda nebo služebníka. Vš. 153. Ale táhnu se toho na dsky, že to ve dskách mám; Slíbil mi mé zboží z desk vyložiti, ješto jsem jemu věře ve dsky vložil; Toho jsem dskami dovedla, že jest mé; To mi slíbil na prvním senmu ve dsky vložiti a toho mi neučinil; Chci to ukázati zemskými dskami. Půh. I. 147., 150., 192., II. 249. Dokládá se desk zemských anebo ač desk nemá. aie má na to dobré lidi. O. z D. O vkládání do zem. desk, o jejich moci, o platech v nich, kterým jazykem měly psány býti atd. Vz Zř. zem. Jir. 448. a. b., 689. a 690. (I. 12., E. 3. 30., D. 50., F. 7., 16., 20., G. 4L, H. 30., Q. 22.), Tov. 55.- 64., 78., 79., Tk. VI. 246., Žer. Záp. II. 182., Sbn. 178., Sdl. Hr. III. 302, Mus. 1862. 52. O d. památných Vš. 355., 360., póhonných, 356., 361., trhových, 368., zá- pisných, 276., o d., ve které se svědomie psalo, 357., 362. O d. komorničích. 361., 365. Ve smyslu obyčejném jakožto zápisy statků pozemských byly desky menší a veliké: ,bo- haté dskami velikými opatřivše, než pro zemany nebohaté, pro dědinníky i sedláky dsky zemské menší sú vymyslili, kterýchžto desk menších týž řád a obyčej . . . jako v deskách velikých se zachovává a tím se toliko dělí od velikých desk, že do velikých desk zboží veliká a statkové znamenití vchá- zejí.' Vš. 356. (352., 363., 286.). Vz více v Kn. drn. 129., KP. II. 254., Tov. 55.= 64., 78., 79., Št. Kn. š. 145. Desky biskupské. Tov. 64. O přiznání osobniem u desk; o pí- sařích desk zemských. Vz Vš. Jir. 177., 320. O placení od desk. Vš. VIII. 32.-35. Prvé přikázání drží v sobě tři přikázánie prvé dcky. Hus II. 373. D. pravdodatné. Vz Pravdodatný. — D. do bot: přední a zadní d. a dvě střední (klíče). Matj. 115. — D. uná- šecí, u soustruž., die Mitnehmerscheibe, Pdl., plameníku, Brennerplatte, Šp., svalnatá, die Muskelscheibe, Mour., hřbetové, die Rücken- platten, Nz. lk., náhrobní, Grabplatte, Fran- klínova, SI. les., Mj. 384., KP. II. 20., mo- torická, Osv. I. 230., zárodková, Ves. I. 71., elektrosvitná, KP. IL 202,, oltářní, NA. I. 56., příložné, jimiž se nosník uprostřed sesi- luje, die Stossplatten. Pcl. 6tí.—68. Desky činitelů, kdež ku každému číslu jeho nej- menší prvočinitel, udán jest kromě čísel dvěma, třemi, pěti a jedenácti dělitelných; d. výstředná, die Excenterscheibe, logarith- mická, Šim. 55., 83., 159.-160.