Odpověděti
Odpověděti. — abs. Kdo nechce odpo- vídati, nemá se nač tázati. Wtr. exc. Snáze jest se ptáti než o-dati. Bž. exc. Já (po- hnaný) chci o., z něhož na mne žaluješ. Kn. rož. 94. — co: vojnu. Arn. 1932. — koho Hrniechu k němu otpoviedajíc (vy- hánějíc) ducha zlého. Hr. ruk 25. — komu (co jak v čem, kde). Oldřich z Hradce svévolně mně jest o-děl a válku začal. 1450 Pal. Rdh. I. 182. Keď ma nemiluješ, já ti o-vím (vypovím). Sl. ps. 107. Ženich jí psal, že doufá, že mu neodpoví (neodmítne). Us. Vk. Jak pak mu to o-vím (odepru)? Us. Vk. Drozd žezulici v stráni o-dal; Hled do kola a sám si o-věz. Vrch. Odpovídatel tomu (darauf) o-dá. NB. Tč. Knížata, kte- řížto nám byli o-děli (pomoc vypověděli). Kar. 66. Tobě v ničemž otpovědieti nemóž (versagen). Bj. Tobě v ničem neodpoví (ne- odepře). Sv. ruk. 286. Ciesařovi o. (nepřá- telství vypovídati). Sv. ruk. 179. v. 452. Erkuleš Trčka panu Mikulášovi Trčkovi o-děl, Fehde erklären. Arch. VII. 115. a j. Jdúce odpovězte Janovi ty věci, které ste slyšeli; A milosť svú jie tak dlúho odpo- vědal, dokadž . . Hus II. 14., III. 2. Tvej prosbě odpovídají (odpírám). Pass. mus. 408. — k čemu. K otázce kladně o. Hlv. Neodpovídáš ničeho k tomu, co tito ličie proti tobě ? ZN. K tomu j'mu kněz o-vědě. Dal. 50. Slyšmy, co je k tomu anděl o-děl. Krist. 4. b., Pass mus. 276. K listu o. Půh. I. 207. K němu Christoforos o-děl. Pass. mus. 358. a j. — nač (čím). Na útok obranou o. Osv. I. 339. Na něž o. máme. Pal. Rdh. III. 85. O-děl na svú vieru i na svú duši. Pč. 26. Nemá jemu o-dati na ten póhon. Půh. I. 211. Žižka o-děl mu na ta všecka psaní sám od sebe. Let. 52. — v čem. Ktož o svých peči zmešká, u vieře jest od- pověděl (víry se sřekl). Št. Kn. š. 88. — z čeho (komu kde jak) Za Št. polož: Kn. š. 98. Má-li jí z toho sukna o-dati čili nemá podlé práva. NB. Tč. 48. — komu oč. Půh. I. 201., 205., 386. Aby odpoviedal prokuratorovi o to, což. . . Arch. VII. 554. Poněvadž na městské právo o ty sirotky se dal, nemá jemu paní abatyše o tu věc o-dati Má jemu o škody o. Půh. II. 575, 227. — zač. Má tam zač o-dať (umřel). Us. Tkč. Tvým pánům za ně o-dám (jsem odpovědný). Kká. Š. 50. Nemá o-dati Janovi za dřevního svého muže. Půh. I. 311. Musí za všecky duše o. Hus I. 422. Každý má o. sám za své činy. Ib. I. 476. — se čeho. Chce-li kto následovati mne, odpověz sě sám sebe. ZN. Ktož se svého statku neodpovie, ne- muož býti muoj učenník. Pass. mus. 283. A své se kúzedlné viery odpověz. Ib. 429. Kdo se o-ví všeho, což má, nemuož byti muoj učedlník; Ten viery pravé se odpo- viedá. Hus III. 185., 274. Často i Boha se odpoviedajíc. Št. Kn. š. 8. Odpověz se bludu svého. Sv. ruk. 353. — proti čemu. Nic neodpovídáš proti tomu? Drk. 161. a. — jak: hbitě, krátce, neurčitě, odměřeně, roz- pačitě, stručně, trefně, urážlivě, vtipně, vy- hýbavě, zmateně. Us. Pdl. Příroda k tuše o-dá tuchou. Čch. Bs. 60. Odpověděl mu od sebe i od své pomoci (vypověděl mu válku). Arn. 979. O. dlouhou řečí, nelíče- nými slovy, Us., Pdl., úhrnkem, Lpř., pev- ným hlasem, Šml., s pláčem, Vrch., s ji- stotou, do podrobna. Mus. 1880. 458. Pán o-dá radějie svými skutky než řečmi. Hus II. 16. Když otpoví po = podlé) dckách. Kn. rož. 131.