Odpustiti
Odpustiti. Ž. wit. 24. 18. a j.; parcere. Ib. 18. 4, 77. 50. O. jest nejlepší msta. Sbor. uč. Odpúšťam, odpúšťam, ale neza- búdam. Slov. DŠk. II. 244. Také mi kla- níme se pánóm, jakož písmo odpúštie. Hus I. 73. — co. Odpusť pán Bůh hříchy! Dch. — komu (co jak). Ž. wit. 38. 14. a j. Odpusť mému provinění. Vrch. A odpusť nám naše viny. Us. Odpusť že mi, odpusť aspoň tjé dve slova, čo som ti povedau, keď sme šli z kostola. Koll. Zp. I. 62. Král mu o-stil. Dač. 1. 42. Leč jemu sudí o-stí (dovolí); Jinému často odpouštěj, sobě ni- kdy. Výb. I. 1002., II. 938. Sirotkóm o. 30 hř. gr. Půh. II 220. Ktož zlým odpúští, ten dobrým škodí. Št. Kn. š. 153. Blížniemu o. Hus I. 375. Aby jí to o-stil (dovolil), biskupa prosila. Pass. mus. 401. Aby jim o-stil (dovolil) faráře se dobyti (získati). Arch. VII. 311 A také sú viece sobě byli o-li (dovolili). Št. Od hodiny odpusť jemu jeho viny. Výb. II. 15. — komu čeho. Že jemu hřícha o-stil. Sv. ruk. 296. Jiným hřiechóv odpúštěti. Št. Kn. š. 28. — Pozn. Tedy vymaž poznámku, že tato vazba jest špatna. — komu zač (proč). Odpusti mu, Bože, za odplatu pro tvé jmě, za službu za tu. Výb. II. 13. Jeden druhému odpú- štějíc za viny leckakés. Št. Kn. š. 57. Abyste mi to z lásky křesťanské o-li. Kn. těš. 1631. Pro tvú matku otpustiž nám hřiešným vinu. Výb. II. 26. — koho kam. Chci k vám Adama o. (dovoliti). Arch. VII. 115. — se do čeho. I odpustil se do nás a nadal nám (=pustil se). U Kvasin, u Dobrušky. To's se o-stil do toho máku, jistě si zasloužíš koláč (mnoho's ho vyloupal). U Rychnova. Ntk. — kde. Tomu nebude odpuštěno ani zde ani na onom světě; A v té svátosti všickni hřieši dřevní budú jemu o-ni; V žád- ném zákoně není odpuštieno (dovoleno), by . . . Št. Kn. š. 26., 27., 134. Odpusť (do- vol) mi v svém domu, ať postavím láhvici oleje. Hr. ruk. 347. — koho več. Prosil otce, aby jej v jiezdu o-stil. GR. — co čím. Boží mocí hřiechy komu o. Št. Kn. š. 27., 119. — co kdy. O. někomu v poslední své hodině. Sá. — aby. Pilat o-stil (dopustil), abychom jej sněli (s kříže). Sv. ruk. 72. — s inft. O-stil mi na svém volnu býti. 1370. Mus. 1887.517. Než toliko jemu o-stil u sebe tu truhlici postaviti. NB. Tč. 25. Odpusť jej s kříže složiti; Aby mu o-li slovo božie kázati. Výb. II. 35., 381. Odpusťte mi to upéci. Arch. rakovn. Neb jakož nemóž mnichu oženiti se odpustiti. Št. Kn. š. 134.