DevětDevět, i n. devíti. — Devíti m. deviati, přehláskou devieti, a stažením devíti. Ht. Gr. st. 273. Vz Deset. Devěti n. devíti má v gt., dat., lok. a instr. Na Slov. posud: de- viati. Ht. Devět, devetB, d m. n, tedy m. nevete, skr. zd. navan, lat. novem, lit. de- vyni, řec. iwéa (i se přidalo a proto v se zdvojilo), goth. niun, nněm. neun. Schl. Vz Fk. 110. O skloňování v strčes. vz Kt. str. 44.; o vazbě: Pět; o odvození: Mus. 1848. str. 241. (Šf. ). — Devíti myslí, než s lavice spadne (nestálý). V. Hra devíti kameny. V. Jeden z de- víti, po devíti. Us. D.
