DenDen, den, dnek, denek, gt, denku, dníček, čku, m. Na Mor. a na Slov. deň. Den, skr. dina, lit. děna, lat. dies (nun-dina-e, pl. m. novem-dina-e, devátý den), strslov. d&nb; koř. div. (div -f- nt) = svítiti, světlým býti, vi- děti (Cf. div-adlo, div-iti se, lit. dyv-a-s a strslov. div-es = zázrak); nt je přípona a v se vysulo. Schl., Ht., Fk. 93. V staroč. se takto skloňovalo: den, gt. dne; dat. dni n. dňu; lok. dni, dne, dnu (cf. ve dne); instr. dnem; pl. nom. dnjé (dnové); gt. dní(dnóv); dat. dnem; akk. dni; lok. dnech; instr. dněmi. Mkl. Nyní skloňuje se dle 2. muž. sklonění, dle „Meč". Sg. nom. den (deň); gt. dne (na Mor. dně); dat. dni (dnu); akkus. den; vok. dni (ne: dne, Jg. ); lok. dni (dnu, ve dne); instr. dnem; pl. nom. a vok. dni, dnové (ne: dny), gt. dní, dnů, dnův; dat, dnům; akkus. dni, dny; lok. dnech; instr. dni, dny (dněmi). — D. = světlo sluncem působené, der Tag, die Anwesenheit des Sonnenlichtes. Den slunečný, Sonnentag. Š. a Ž. Den se dělá, býti počíná, d. se bílý ukazuje (dní se). V. Již je den. Ke dni, přede dnem, prve nežli den. V. Té noci svůj život už ke dni dokonal. Bs. Se dnem (se svítáním). V. Šestá na den hodina (z rána), šestá na noc. V. Již dobře na den, pojďme. V. Dlouho na den spáti. Již je vysoko na den. D. Bílý den. Na den bude pěkně. Až do bílého dne spáti. D. To je na bíle dni. Vz Na bíle dni, Bílý. Ve dne běle, bei hel- lichtem Tage. Mus. 1840. 295. Z r. 1395. Co den = časné ráno. Přišel co den. Us. u Krásné Hory v Táborsku. Ve dne, za dne (dokud je den) někam dojíti, doraziti, přijíti. Ještě za dne (za světla). D. Ve dne v noci, přes den a noc. V. Ve dne i v noci. Ben. Čas svůj dnem i nocí v tom trávil. Br. Dnem i nocí (neustále) pracovati. Kram. Ve dne v noci pokoje nemíti. Ve dne v noci, dnem i nocí seděti. D. To jest jako den a noc (tak rozdílné). Nech státi za den a za noc. Byl. Den se od noci dělí, d. pomíjí, d. noci ustupuje, den se s nocí rozděluje. V. Něco na den vynésti (na světlo). Us. — Dobrý den! dobrý a šťastný den! V., (dobré jitro). — Míti dobré dni (časy = dobře se míti). Udělal si z něho dobrý den, jest germanis- mus. Km. Lépe: Z někoho si žerty tropiti; někoho za blázna míti. Rk. — Den u hor- níkův = povrch země, naproti dolům samým. Rudu na den vynésti (z dolů nahoru, na po- vrch země). Erz zu Tage fördern. Pam. Kut. Rudu z dolů na den bráti, vyhnati, tahati atd.; vodu na den vésti; z dolů na den vy- lézti. Kdyby v dole díla nebylo, tedy aby na dni dělal. Padesát later pod dnem. Pou- štěti něco, lézti se dne do dolů. Vys. — D. = vně, äusserlich. Rána na den malá. Ros. — D. = čas denní, čas od rána do ve- čera, od východu do západu slunce, den přirozený, der Tag. Váleno (bojováno) den, váleno den vterý (druhý). Rkk. Celý den pracovati. Celý boží den. Jednou za den jísti. D. Den se schyluje, nachyluje (k ve- čeru), nakloňuje. V. Krásný, jasný, světlý, deštivý d. (počasí). Jg. Dělá se tam na den, na pěkný den (vybírá se nebe). Us. Dnové letní, psí. V. Druhý den vždycky moudřejší. Č. Hledá včerejšího dne. Vz Pitomý. Č. D. po- šmourný, chmurný (pod oblakem). Us. — Den všední. Šaty na všední dni. Ve všední den pracovati. Kabát pro všední den. Den Páně = neděle; soudný den. D. svatý, zasvěcený, posvěcený, slavný, nedělní, robotný, sváteční. Den sváteční světiti. V. — Den zasnoubení, námluv, D., svatební. D. soudní, právní, d. soudu a práva, neprávni n. zahájený. D. po- ložiti, jmenovati (sročiti). V. K jistému dni sročiti (čas, rok položiti). D. od práva ulo- žený (k appellací). Er. Sešli se ke dni ur- čitému. Držeti den a hodinu (v čas přijíti). Jg. D. nešťastný, černý. Dne ubývá, přibývá. D. Dlouhý den, krátká niť. (Mnoho k pla- cení a málo peněz. Vz Dlužník. ) Lb., Prov. Na krátkém dni (v zimě). Kom. D. pamětný, narození, smrti, jmenin (cf. jmeniny, rodiny). D. slaviti. D. zasvěcený, slavný, slavnosti, radosti, svatební, postní, suchý (Quatember), adventní, panny Marie, božího vstoupení, úroční (roční, Aqu. ), včerejší, zejtřejší (zej- třejšího dne, k zejtřejšímu dni, V. ), dnešní. Us., Jg. Druhého, třetího atd. dne; na druhý, třetí atd. den. V. Každý d., na každý d., každého dne. V. D. výplatní, odpočinutí, D., jízdy, odjezdu. Us. Dělník na den najatý. V. Plat na den. Er. Ze mzdy na den dělati, pracovati. V. Nádenník se na den najímá. V. Poslední den života, soudu (soudní den). D. Den za dnem, léto za letem; Každý d. má svůj večer. Lb. Den začíná vlašťovička, večer končí zpěv slavíčka. Pk. Ani neviem, ako mi deň prešiel (preletel). Ms. S. Vz Chváliti a Rb., str. 265. — Den hvězdářský neb obecný (občanský Š. a Ž. ), celých 24 hodin. Der bürgerliche, astronomische Tag. D. hvězdářský, občanský n. obyčejný, při- rozený, Nz., závěrný, závěrečný, d. závěry (d. závěry účetní. Ode dne..., do dne zá- věry účetní; od toho dne až do závěry účetní), Us., dělní (všední), tržní, d. podání (praesentatum); plat, výlohy na den. Šp.; křížový, božího těla, přestupný, kritický, pamětný. D. není rokem. Ros. Jeden den mnoho promění. Víc dnů než klobás (šetřiti třeba). Na Slov. Nermuť se o den zejtřejší. Jg. Po dvou dnech. Ob d., přes d. Do čtvr- tého dne hodovali. Háj. Za tíi dni pořád zběhlé. Háj. Tyto dni jsem měl mnoho práce. Před málo několika dny; před nemnoha dny. D. Za 8 dní. Od zejtřka za osm dní. (germ. ? Na Mor. a. jinde říkají vždy: za týden). — Dnem prodloužiti, odkládati. Wus. D. v den, co d., co denně, d. ke dni. Ode dne ke dni (jest germanismus: von Tag zu Tag m. den ode dne. Vz Gb. Uvedení do mluv. čes. 34. ). D. po dni, d. za dnem, d. ode dne, d. jako d., ze dne na d., d. na d. L. D. ode dne protahovati, odkládati. V. D. jako d. tam bývá. V. Slunce co d. vychází. L. Nařízení, vynesení ze dne 28. července 1875. nebo: Nařízení dané dne 28. č. Frase: Nař. ode dne 28. červ. v Km. se neschvaluje. Žádný nevie, co jemu den zajtřejší n. ještě večer dnešní přinese. Vš. VII. 12. Ples ten ve pří- rodě každým dnem víc zrostal. Sš. 53. — Rok a den v právích = rok a 45 dní. Jiní berú ten den toliko za přirozený den k súdu uložený; jiní pak berú jej za přirozený den, jenž po roce přichází. Pr. měst. Vz Gl. 27. Do dne do roka, binnen Jahr und Tag. J. tr. D. ustanoviti, určití, sročiti, pronedbati, promeškati (lhůtu). D. — D. = čas, věk. To se může státí každý den. Do dnešního dne, po dnešní den. V nemnohých, v brzkých dnech, V., v krátkých dnech. V. Oněch, pře- dešlých, minulých dnů. V. Tyto dni, v těchto dnech, těchto dnů. D. Za dnů Mojžíšových. D. — Dni - - život. Vykonav své dny umřel. Háj. -děn a -zen v příčestí pass: hoditi — hozen, cíditi — cíděn. Na Slov. a na Mor. se d neměnivá v z. Vz D, -ěn.
