Uvésti koho kam (odkud, čím, jak
Uvésti koho kam (odkud, čím, jak). U. družky před vrata, Hdk., víru v soulad s rozumem, Šmb, vyslance slavnostním průvodem do města, Posp., něco někomu před oči, myšlénku nějakou násilím v život, Osv., se něčím na mizinu, Vlč., na někoho porobu, J. Lpř., něco do soustavy, Stč., tla- koměr vlastní jeho tíží do svislého směru, látku teplem do tekutého stavu, mezi 509 desky něco, těleso z klidu do pohybu, válec hodinovým strojem do pohybu, něco pod poklop vývěvy, kyvadlo do pohybu, ZČ, někoho jiným v posměch, Mus., vzduch na 0° C, Mj. 125 , apparat šrouby do vodo- rovné polohy, divadelní kus v scenu, něco někomu na paměť. Us. Pdl Jedny s dru- hými v kyselosť uvodil. Bart. 123 Někomu něco u vědomosť u. Dač. I. 2. U. někoho v moc, Pož. 97., u vieru křesťanskú, u vě- zenie. Št. Kn. š. 157., 5. — nač. Zlomky na společného jmenovatele. Pdl. U. směnky na stejnou dobu platnosti, na stejnou vidě- nou. Kzl. 231. — odkud. Rozliční od sv. otcův a filosofův uváděni byli důkazové z rozumu pro jsoucnosť boží. MH. 4. Z chaos- ného víru jsi slunce k sluncím uveď. Nrd. — proč. Pro svůj náhled uvádí celou řadu důvodů. Pdl. — co jak. Křesťanství mocně u. Jir. Tu jest opět sám na sebe křivdu se lží uvodil. Bart. 125. Těmito slovy uvedl jí starý šlechtic mladého muže. Hrts. — co proti čemu. Námitky proti něčemu u. Sbn.