Výprava, výpravka
Výprava, výpravka, y, f. = vypravení, vypravování, vystavení, výklad, die Erörte- rung, Auseinandersetzung, Darstellung, Ent- wickelung. Výprava dějin některého národa. Marek. — V. čeho = vyhotovení, die Aus- arbeitung, Ausfertigung, Bearbeitung, Aus- feilung. V. rolí. V. děla, die Montirurig. Čsk. V. divadelní hry. Us. — V. = pořízení, die Verrichtung. Nevím, jakou tam má výpravu; Máme tam nějakou v-vu; Pojďte k nám na v-vu (něco vypořádati). Mor. Šd. — V., der Lehrbrief, die Freisprechung. Nebude-li míti v-vy, kde se učil, tehdá nemá míti žádného fedrunku, dokud v-vy nepřinese. Cech. art. 1558., Sl. let. I. 59. —V. = ex- pedice, úřad, die Expedition. — V. někam = vypravení, vyslání, jízda, die Entsendung, der Zug, die Expedition, der Aufbruch. Vo- jenská v. lodí na moři (armada). V. V. po- slův. V. Parida do Řecka. Troj. Není od něho žádné v-vy (nelze se od něho vypra- viti). D. V. polní, Ros., dobývačná, lépe: podmanitelská, výbojná. Bs. V. ven ze země. Vz Tk. II. 368. V. válečná, Mus. 1880., 232., křižácká, der Kreuzzug, MP., loupežná. Šb. U něho je vždycky jako v. chudého krále do boje. Us. V-vu vésti; den v-vy; K v-vě se chystati. Us. Dch. Křižácká v. na Čechy; V. ta vracela se zase do Čech; Diviš Bořek postaven byv v čelo té v-vy oblehl město. Pal. Děj. III. 1. 354., III. 3. 61., 225. (Šd. ). Jal se pomýšleti na váleč- nou v-vu do Uher; Vratislav přispěl k v-vě králově vedlé pomoci válečné také penězi; Kníže na zdaru obmýšlené v-vy válečné velice sobě zakládal; Ona v. vzpomíná se v listu krále Viléma anglického; Ono ve- liké národní hnutí důležitosti světové, jemuž říká se v-vy křížové; V. vytrhla do Čech; Král v-vu na něho zdvihl; Poutnická v. do Jerusalema; Trestnou v-vu do Moravy pod- nikne. Ddk. II. 161., 291., 294., 305., 357., 377., 393., III. 94., 108. (Tč. ). — V. = ozdobné uchystání, der Aufputz, die Pracht. Nádherná v. k nějaké slavnosti. V. Tělo královskou výpravou pochované. Troj. V. divadelní. Us. Čekali jich s v-vou zname- nitou. Bart. 187. — V. = ozdoba ženská, der Schmuck. V. — V. = co se komu na výpravu dává, zvl. když rodiče děti vdávají, die Mitgift, Aussteuer, Ausstattung. Výprava dceři od otce daná; v. na klenotech zlatých. V. V-vu dáti. Br. V-vou a věnem dcera se nevybývá (další dědické spravedlnosti se nezbavuje). Pr. měst. Ta má z domu pěknou v-vu. Us. Dceři slušnú knížeckú v-vu dáti. Arch. I. 317. Věno, kteréž měla na v-vu, na rúcho i na postel; Dáti na v-u 100 hř. gr.; Slíbil v-vu od perel i od rúcha dáti. Půh. I. 120., II. 285., 504. — V., y, m. = loudal, zdlouhavý člověk, ein langsamer Mensch. Tys v-va! To je v. ! U Rychn., u Král. Hradce, u Třebíče a j. Kšť., Jsk.