DivnýDivný; diven, vna, vno; komp.
divnější. — D. = po
divný, ku podivu, wunderbar, Verwunderung erregend. Jg. D. řezba, pří- hoda, smrť, věc, skutek. Jg., V. Ale do vás jest nám to
divné a těžké, že... Br.
Divné se zdáti. V.
Divné věci zima působí. Toms. Žena věrná, milá, jest
divná co vrána bílá. L. — v čem.
Divný jest Bůh v svých sou- dech. Chč. 631. — D. = nadpřirozený, zá- zračný, potvorný, übernatürlich, wunderbar, Wunder-. Jg.
Divná znamení na nebi. Jg. D. úkaz. V. D. moc. Nt. — D., Br. — čím. Dennice jsú svým bleskem
divny. Št. N. 205. — D. = neobyčejný ve způsobu, v povaze, v přirození, wunderlich, grillenhaft, seltsam, sonderbar. Jg. Staří jsou obyčejně
divní (syroví, svémyslní, nevrlí). D. člověk, hlava, rozum; d. zvíře jest on. Ros. Byl
divný svatý. Us. V tom obleku všem
divný byl. Har. — do koho. Tato jest věc přieliš
divná do našeho Boha. Chč. 615. — Jsem
divný, jak to vypadne = rád bych věděl. Us. v jiho- vých. Čechách. Šb.