TesařTesař, e, m. = kdo z tesaného dříví domy staví, der Zimmermann. V. Příp. -arB (-arjb). Mkl. B. 89. Na Ostrav. těsař. Tč. T. břevno železnými klamry upevněné otesává. Kom. I mistr tesař někdy se utkne. Ros. Tesař zdvíhá klády na kozu, spíná (přilužuje) je skobami, měří (dlouží) šňůrou tesařskou, osekává tesnou (širočinou, oštěpačkou, hla- vatkou, tesačkou, širočinou, pantokem) klády, při čemž otesky (tříšky, tesliny) dolů padají; pak váže (spojuje, roubí) rou- bení (sruby), stěny, krovy (kryty, vazbu) a sbíjí břevna (trámy) loníky (nárožníky). Pt. Nádobí tesařské: beránek, dražník, duš- ník, krokvice, napinač, římsovník, střihovač, úhelník, výtah, žlábkovec. Šp. Vz předchá- zející. T. důlní, dřevič, der Zimmerhäuer, Grubenzimmerling. Hř., Bc. Jaký t., takový klín. Šp. Potřebuje tesaře (=je surovec). Bdl. Tesaři řemesla čistého, vy ste udělali kříž sv. pro syna božího. Sš. P. 548. — T., vz Tesařík. — T., osob. jm. T. Frant., spis. Vz Tf. H. 1. 175., 195., S. N. — T., samota a) u Vodňan, b) u Pelhřimova.
