DlouhýDlouhý, komp. delší, ne: délší (vz Daleký) (na Slov. dlužší), superl. nejdelší.
Dlouhý, dfo-h-b, skr. dirgha z koř. drh (dargh), tahati, ziehen, růsti, řec. ()'óhyu<i, lit. ilgas, strslov. dl-bgt. Fk. 89., Schl.
Dlouhý a) vzhledem času, trvalý, lang, langwährend. Po projití
dlouhého času. V. Po
dlouhém čase;
dlouhý čas po tom; když d. čas prošel; dl. věk. D. chvíle, život, živobytí, choroba, den (židovský, vz víc v S. N. ). Jg. Dl. život míti. V. -- D. = nudný, lang, langweilig. Delší sobota než neděle. Prov. Čas mi
dlouhý.
Dlouhou chvíli míti, zahnati. V.
Dlouhými slovy, lépe:
dlouhou řečí. Km. — b) Vzhledem místa
dlouhý, lang.
Dlouhý a vysoký. V. D. brada, vousy, míle, kabát, sukně, řada předkův. Jg. D. jako hůl. Pk. Praštil sebou (upadl), jak
dlouhý; jak široký tak
dlouhý. D. Na
dlouhý loket dělati, vzíti, měřiti. Prov. Něco na
dlouhé lokte odkládati, protahovati. D. Do
dlouhé truhly založiti (prodloužiti). D. Není tak
dlouhá píseň, aby jí konce nebylo. Dl. bidlo (slombidlo,
dlouhý člověk). V. Má
dlouhý jazyk (o blekotném). Má
dlouhé prsty (
dlouhou ruku = krade). Jg., Lb. Vz Zloděj.
Dlouhá sláma (otepná). D.
Dlouhým tahem Němci tahú. Rkk. Jest pán z
dlouhé třídy (pražské. O lenochu. ). Č. — v čem: v řeči
dlouhý; v mluvení. V. — Na otázku: jak
dlouhý, stojí akkus. Zeď čtyři sáhy
dlouhá. Dva lokte z délí d. — Také: na co, s co. Na míli
dlouhý. D. Dl. s píď. Jg. (lépe než: na píď. Jv. ) — Také genitiv. Tam stojí hrob
dlouhý tří loktův a široký pěti čtvrtí. Har. Přišli jsme do jeskyně
dlouhé čtyř krokův. Har. I. 193. Kořen jest jedné pídi
dlouhý. Byl. V novější době klade se akkus., jehož i starší někdy užívali. Brt. — Délší o co. —
Dlouhá slabika, vz Slabika, — D. bahník, vz Bahník;
Dlouhý oslík, vz Oslík.