1. Sudí
1. Sudí, ího, m. = soudce, der Richter. V. Skloňovalo se takto. Sg. n. a v. sudia (-ie), g. -ie, d. -í, ak. -iu (-ie), lk. = í, instr. -iá (-ím); dual n., ak., v. sudí, gt. a lk. sudiú, dt. a instr. -iema; pl. n. a vk. -ie, gt. -í, dt. -iem, ak. -ie, lk.: -iech, instr. -iemi. Tak skláněno i paní (pania). Bž. 107. Cf. Gb. Úv. 38. Nyní skloňuje se podlé Dnešní, ale je-li toto slovo určeno přívlastkem, sklo- ňuje se podlé Znamení: sudí, -ího, -ímu atd., ale nejvyšší sudí, nejvyššího sudí, nejvyš- šímu sudí atd. Vz Brikcí. Starosl. sadija (sadi-/-ja), judex. Mkl. B. 43., 46. S. města, nejvyšší dvorský, der Obersthofrichter, su- premus curiae regalis judex, dessen Juris- diktion die königl. Mannen u. Lehen unter- geordnet waren, vz Gl. 325.), Tk. III. 8., dvoru císařského, V-, horní, vrchní, Us., nejvyšší s. zemský (der Oberstlandrichter, supremus terrae judex, er hatte die ganze Gerichtsverhandlung zu leiten, vz Gl. 325.), Tk. III. 2., Žer. Záp. II 190., Zříz. Ferd., nejvyšší s. království českého, Háj., Vš., nejvyšší krajinský s., Plk., nejvyšší dvorský s. manský. Er. S. menší, der Richter be m kleineren Landrechte, s. úzké rady, der Richter im engeren Rathe der Brüderunität. Gl. 326., Žer. Záp. II. 190. Stolice sudieho. BO. Když člověk se jim za s-ho vystavuje. Sš. Ob. 169. Však pán Ježíš neřekl jest kněžím: Jděte, buďte podkomoří, purkrabí. sudí, kuchmistři, písaři. Hus III. 247. Václav Puklice sudí u menších desk; A jsa sudím zapečetiv ty panské nálezy i jel preč; K ruce sudího; Jana, nižšího sudí. Půh. II. 33., 427., 516., 612. (Tč.).