ZvonZvon, u, zvonec, nce, zvonek, nku, zvo- neček, zvonček, ečku, m. Zvon od strslov. zvbn-ěti, čes. vzníti, zníti, sonare, Ht., lit. zvanas, skr. koř. dhvan, sonare. Schl. Zde stupňováno b v o. Gb. Hl. 141., Bž. 30. Vz Jer, Šrc. 134., Mkl. aL. 270. — Z. = zvuk, der Schall. D. — Z. = nástroj s kovů zvuč- ných slitý k činění zvuku buď srdcem buš kladivem. V. Z. = nástroj kovový, dutý, jehož hořejší čásť se podobá homoli, která v části dolejší končí vypuklým okrajem čili věncem. Uvnitř zvonu visí srdce, které jest připevněno řemenem na kruhu zaděla- ném v nejvyšší části či vrchlíku zvonu. Srdce tluče na věnec, který jest tlustší nežli kterýkoli jiný oddíl zvonu a váha onoho bývá v jakéms určitém poměru k váze tohoto a to tak, že se na každý cent váhy zvonu dle jeho velikosti béře 3—4 libry těžké srdce, die Glocke. S. N. Z., cymba- lum. BO. Hravé zvonečky z. u vrat, mešní, Us., na krávu, u ovcí (cimbál), Šp., kuchyň- ský, kovový. Kh. Zvonek stolní, die Tisch- glocke. NZ. Chřaplavý zvon. Zvonky elek- trické, elektrisches Glockenspiel. Ck. Zvo- neček, do něhož kostelník v kostele dárky sbírá, der Klingelbeutel. Šd. Zvonek leží pod lavicí z kyselého mléka. Sš. P. 687. Z. ku modlitbě zove. Čch. Mch. 40. Zvoník zvonů bitím (zvoněním) lid k službám bo- žím svolává. Kom. Zvoniti na zvon, v zvon (Haj.), velkým (malým) zvonem. Z-y počaly zvoniti. Berg. Z. zvučí, Jel., zvoní; zvonek cinká, klinká. Pt. Z. na hřídeli jest upev- něn. Vz Hřídel. Všemi z-ý zvoniti; z-kem zvoniti, cinkati. D. Z. líti, slévati, křtíti. Dám já ti pohřeb strojiť, na všecky zvony zvoniť. Sš. P. 394. Znamení zvonem, das Glockensignal. Šp. 2. oltářní. Mus. 1880. 26. Z. zuní (zní). Zátur. Z. signalový, šach- tový, nádražní, lodní. Us. Pal. Z. půhonný, die Rügenglocke. Posp. Hranice zvonů, der Glockenstuhl. Us. Hk. Osa zvonu, die Glocken- achse; Z. rozhoupati; Tělu konec, hrob a zvonec, das Grabesgeläute. Dch. Rozkázali na zvony šturmovať (na poplach zvoniti). Chlpk. Sp. 188. Z. svobody i nám udre (udeří). Kyt. 1876. 32. Pohár na způsob zvona zhotovený. Phld. IV. 301. (Juj, jak celému svetu hlása zvonček večerný mier. Btt. Sp. 97. Tuná len tak odvísajú (jahody) ako zvonce. Dbš. Sl. pov. V. 76. Frajštacké hodiny zvonom bijú. Sl. ps. Šf. I. 126. Z-y odzvonily a tichosť nastala; Na doline zvony smutne zazvonily (odzvonily). Sl. ps. 126. Bije zvon slobody, čujte ho národy; kdo ho nepočuje, obanuje. Sl. ps. Náhle zna- mení teď zvoncem zní ze dvora pronikavě. Kká. Td. 100. Z Plzně smutně zvony zněly, jak by jimi zvonil žel. Štulc. I. 179. Zvony začaly zvoniť, nechtělas na mšu chodiť; Ty ohozky zvone, to je má muzika, ony mě budó hrať, dyž pudu ze světa; Jak do pole přijeli, zvoniť slyšeli; Dával som im ovce, maly zlaté zvonce; Na staré hrnce, hotové zvonce, tak já mu zvoniť dam. Er. P. 22., 72., 100., 403., 663. Tam visí na věži ještě i ten z., kterým Husovi zvoněno. Koll. IV. 7. Z. stříbrný zvaný proto pa- mátný jest, že v jeho zvonovině mnoho stříbra slito jest. Koll. IV. 263. Každému zvonček na ucho pověsí, Jedermann hangt er was an. Reš. Aby zvonil zvonečky, ut cymbalis personaret. BO. Chvalte jeho v zvo- nečkách dobře vzniecích, laudate eum in cymbalis bene sonantibus. Gloss. 13. stol. Mus. 1879. 533. Banuje ako krava za zvon- com. Zátur. Aký z., taký zvuk, aké gajdy taký huk. Hdž. Šlb. 37. Má hlas jako z. Šd. To dítě je těžké jako zvon. Šd. Dříví jako z. (= dobré). Hlavička jako z. (dobrá, vtipná). Us. Hlasný jako zvonček. Mt. S. I. 130., Sb. sl. ps. 1. 130. Nedeľa dnes, tu je zas ten radostný, milý čas! Zvony krásne zaznievajú. Slav. 9. Ach tatíčku milý, co ste nám udělali, druzí hospodáři sejú a vám zvony vyzváňajú. Brt. L. N. II. 54. Žádný nedá takovou věc na z. (nechlubí se jí). Us. Vydělal (vyhrál) na kočku zvonec = nic. Na Hané. Brt., Bkř. Je-li slyšeti zvony likovské, bude obleva. U N. Bydžova. Kšť. Kdo uřízne kousek provazu od zvonu, může dojiti krávy z celého okolí, kam hlas zvonu zaznívá. Mus. 1853. 670. Dokud dítě ne- mluví, nemá se mu dávati zvonek do ruky, protožeby žádného tajemství nesmlčelo. Na mor. Val. Vck. Vlk nenosí zvonce. Bž. Zvon volá: Kdo za kým! kdo za kým!; Zvon klepá: Svým, ne cizím! svým, ne cizím! Bž. exc. Je jasno, že by mohl zvony lejt. Us. Z-y mu již hrají = umřel. Sml. Hlasný zvonek zlá chvála. Lpř. exc. Velkým z-em vyzváněti (také = vyklevetati). Us. Velký z. všecko zaplatí (po smrti z pozůstalosti se zaplatí; nechť ztratíme, velkým ziskem vše zase nahradíme. Vz Nebezpečenství). Lb. Velký z. ne pojednou se rozkolíbá. Jg., Šp., Lb. V chřapavý zvon nezvoň, vlka na kulhavém koni nehoň. Rým., Jg., Šp. Může z-y rozbiť, když už potlouklo. Vz Pozdě. Lb. Z. do kostela lid přizývá a sám v ko- stele nikdy nebývá. Pk. Staré chrámy dobré z-y mají (staří dobře radívají). Č. Časté koňky (kvonky), jisté zvonky = po časté nemoci jista smrť. Vždycky stonky, nikdy zvonky, chleba někdy spořeji. Jg. Vz Stonky. Vz také: Chrám, Zvonovina a o zvonech vůbec více v S. N., KP. II. 296., Zvoniti. O zlatém zvonu v okolí Kostelce nad Orl. vz Sbtk. Rostl. 200. Jak zvony mlnví? V Čechách o pohřbu hlasem hlubo- kým, umřel-li boháč: Měl pole, role, clům! Měl, pole, role, dům! Chuďasovi tenkým cinkavým hláskem: Nic neměl! Nic neměl! Ve Slezsku a na Moravě mluví zvony takto: Ve Velké Bystřici u Olomouce volá umírá- ček: Dnešní den, soudní den! Do kostela svolává: Pojď sem, pojď sem! Z kostela posýlá: Jdi dom, jdi dom! V Hermanicích u Ostravy : Svatý Marek! V Herticích: Tluču křen! V Hlavnici: Svatá Trojice! V Hrab- ství: Vaňkův kůň! Na Hradci: Petr Pavel! Hřbitovní: Už ho nesú! V Chvalkovicích a v Kamenci: Jan Pavel. V Jaktaři: Sviňa ryla, nevyryla! Na sv. Kopečku u Olomouce: Ten týdeň, smutný deň! — Tluče pepř, tluče p?př! — Sviňa mě vyryla, panna mě našla! V Lipníku: Svině mě vyryla, panna mě nalezla. V Litultovicích: S pánem Bo- hem do dolina, přikryje tě žlutá hlína. Anebo: Svatý Bartoloměj, boží stupeň. V No- vém Dvoře: Škrob ryndlík. V Novosedlích: Tým dolem. V Moravské Ostravě: Měl pole, role, dům. V pruské (?) Ostravě Kobzole se zelím, každého podělím. V Otících: Svatý Jan. V Plíti: Kanec ryl, mě vyryl. V Samotíškách na Mor.: Poď na pojď. Ve Slavkově: Urban Jan Antonín. Ve Stěbo- řicích: Jan za chrta dán. V Zlatníkách: Bombolím halečky ze zelím. V Životicích: Už přišel. Sbtk. Krat. h. 232.—233. Máme železné hříbě v kamenném chlívě, třikrát za den řehce a žráť sa mu nechce (=zvon). U Vyzovic. Šd. — Zvoneček, čka, m. = tlachal, klevetář, das Klatschmaul. To je z. On je pravý z. Ros. To je z., všecko vy- zvoní. Vz Tajemství. Hš. Sloh. 79., Č. Čf. Má pravý z. (vz Klevetář). Lb. — Z. = co k zvuku podobno jest, Z. zahradnický (ku přikrývání rostlin). Us. Z. hory, vz Hora. Z. potápěcí, potápěcký, die Taucherglocke, Nz., Ck., Mj. 8., vyvazovací, KP. V. 95., z. plynojemu, die Gasglocke, Krost, skle- něný z. vývěvý, ZČ , z. řezací, die Schneide- glocke, dýmový, die Rauchglocke, z. skle- něný cukrářský, z. na poklop plynojemu, die Gasometerglocke, z. na máslo, die But- terglocke, Šp., z. Haldatův (jehož ton te- plem zaniká). Čk. — Z. v botanice. Zvonec (campanula) Hoppeův, Hostův, klubečnatý, c. glomerata, lenolistý, c. linifolia, malinký, c. pusilla, vousatý, c. barbata, Krok; zvo- nec n. zvoneček (hypericum), červený či sv. Jana koření (třezalka obecná, děravec, kří- žek, krevníček, hypericurn perforatam. Rstp. 193., cf. Sbtk. Rostl. 343., Johannisblut), Kom., U.; zvonec (porulus); zvoneček (au- thericum); z. (convolvulus); z. kuchyňský či koniklec visutý, pulsatilla pratensis, Jg. Slov., Rstp. 6., 971., 193. Zvonec úhledný, campanula speculum. Dlj. 34. Zvonec velký, modrý, plný, bílý, růžový, pyramidový (campanula pyramidalis). Dlj. 57. Zvonky zahradní, ipomea purpurea. Dlj. 43. Dokud je bubák zvonek (die Glockenblume) v domě, slepice prý nenesou. Mus. Utrhne-li někdo zvoneček, říkají, že mu brzo otec nebo matka zemře a zvonečky že budou o pohřbu zvoniti. U Vysokého. Kšť. — U zvonu a) bílého o Praze, vz Tk. II. 139., VI. 84., b) červeného, vz Tk. II. 222., c) U červených zvonů, vz Tk. II. 155., 161., d) U tří zvonů, vz Tk. II. 229., e) Zvon rychtářův, vz Tk. II. 344, 529. Vz Zvonek, Zvonec.
