DruhovýDruhový, Gesellen-. — D. jméno = rodové jméno, Gattungsname. Jg. — Číslovky dru- hové (rodové, tvarové): jeden — jednaký, dvojí — dvůj — dvojaký, trojí — trůj, čtverý (čtver, a, o), paterý (pater, a, o), šesterý atd. Jeden skloňuje se dle „ten, ta, to"; dvojí, trojí podlé: „Dnešní"; dvůj, trůj podlé „Můj"; jednaký, dvojaký atd. dle „Nový", a když se v neurčitém sklonění sbíhají, jako: čtver, pater, šester, tedy dle „Otcův, a, o". — Čísel druhových užívá se nyní z pravidla o za- končení určitém; o zakončení neurčitém sbí- hají se ještě jen v nominat. a akkusativii obou čísel: sedmera svátost', šesteři lidé, pa- tery knihy, šestera řemesla, V ostatních pá- dech mužského a ženského rodu užívá se určitého tvaru. Ale střední rod zachoval všecky své pády: mluví o desateru božím přikázání, pomsta proti desateru pokolení iszraelskému. Místo instr. klade se zhusta nom.: s patero syny opustil vlasť. Neurčité formy rodu středního jako: čtvero, patero, šestero, sedmero atd., když berou na se moc jmen podstatných hromadných, sklánějí se podlé vzoru „Slovo": čtvero, čtvera, čtveru, čtvero, čtvero, ve čtveru, čtverem, a pojí se s gt. pl.: zůstavil sedmero dětí; v tom pa- teru příčin celá věc leží; s desaterem dítek vyobcován jest. — Touž moc jmen podstat- ných mají do sebe čísla: dvoje, oboje a troje, stažené: dvě, obé a tré ale jen v nom. a akkus.: dvé děvčátek se narodilo. Tré holoubátek uletělo. V pádech ostatních mají platnosť jmen přídavných a skloňují se dle „Nové". Vz Nový. Kz., Zk. Kdy jich užíváme? O tom vz Číslo (Čísla řadová).
