Jejich
Jejich m. jich teprv od počátku 15. stol. Ht. Sr. ml. 234. Širší formy jejich (m. jich) užíváme, když se jí jméno podstatné omezuje. Učitel chválil žáky, jichžto n. jejichžto úlohy dobré byly. Zk. Ml. I. 73. Jich (jejich) dům. Ale: Ponížíte jich. Bůh jejich brániti bude jich. Br. Učíval ve školách jejich. Br. Vz Jg. O užívání tohoto nesklonného zájmena vz Jeho a Zájmeno. O genitivě jejichho, dat. je- jichmu atd. vz Její. — Dodatek. Je-li logický podmět všeobecný, neurčitý (=lidé), přiči- ňuje čeština k slovům dotčeným gt. jich. Mnoho jich poranil. Let... neb črt přieliš mnoho jich oklamal. Št. Kde jich mnoho velí, tam se mysli dělí. Č. Nemnoho jich o tom vědělo. Bl. (Brt. ). O vsutém n vz Jeho. — Jejich rozdílné jest od jejích. Jejích domův = domů jí příslušných; jejich domů = domů jim příslušných. Jejich je rodu muž., žen. a střed. pl. a vztahuje se k několika osobám, ať se jim přivlastňuje věc jedna anebo více jich: jejich dům, jejich domy, v jejich domech. Jejích se vztahuje k jedné toliko osobě a to ženské, když se jí přivlastňuje věcí více. V jejích domech. Jejich je gt. pl. zájmen on, ona, ono, a může se na místě jeho říci: jich; jejích jest gt. n. lok. zájmena její (skloňova- ného dle „Dnešní"). Dívka, na jejíchž lících ruměnce kvetou. Dívky, na jejichž lících ru- měnce kvetou. Od, její´je: jejích, jejíchž; od: oni, ony, ona jenom: jich, jejich, jichž, jejichž. Mk. — Vz Její.