Doba
Doba, y, f. = čas, částka času, chvíle, ein Zeittheil, Weile, Stunde, ein Augenblick. Jg. Každé doby. V každé době života. L. Noční dobou. Ráj. — D. = počasí, die Witterung. D. zlá, dobrá. Zlob. — D. = jistý čas, určitá doba, ein gewisser Zeitpunkt, eine (gegebene) Zeit. Jg. Včera v ty doby, o ty doby, v tu dobu, o tu dobu. Us. Touž dobou; za našich dob; od dávných dob. Nt., V tu dobu, v ty doby' také = tenkráte. V tu dobu Vršovci nejmocnější byli. Háj. V dobrou dobu. Svou dobu uhlédati. Jg. Tuto dobu = nyní. Po tu dobu = ještě. Kram. Od té doby. Doba vážná, ranní, večerní smutná, Us., obecná, dějepisová, potopnin (Dilluvialzeit), rozhodná. Nz. Po sou dobu (strč. a u Jičína). V době (svým časem; toho času). Kat. 1267., 1594. Ustanovil, kterú dobú se sjíti mají. Let. 26. Každú dobú byl jest hotov k službě. St. skl. V. 5. (instr. času). — D. = jistý rozměr času, průtah, ein bestimmtes Zeitmass. Na dobu, od doby do doby. — D. = čas sám, gerade die rechte Zeit, bestimmtes Alter, Reife. Jg. Na té době = zletilý. V. Je-li dcera na vdáni a na té době. Syr., Lom., Reš., St. skl. Pojav krále tajně k sobě, poče mu praviti o té době (o lásce Tristrama a krá- lové). V ta doby kněz vece pánóm. Rkk. 40. Pro spasenou dobu. Um des Himmels willen. Us. — D. = co vhod jest, čas příznivý. Vortheil, Nutzen, Glück. Jg. D. vhodná, pří- hodná, příznivá. Us. Svatopluk to naše doba (štěstí). Dal. Jáť jsem tvoje roba, učiním vše, což tvá doba. St. skl. — D. = stav, položení, osud, die Lage, der Zustand, das Befinden, das Schicksal. Jg. Nynější d. tvá. L. Nedoba = neštěstí. — D. = podoba, tvárnost, forma, způsob. Gestalt, Form. Veseliti se s tiemto světem nenie múdrého člověka doba (způsob, Art und Weise). Ms. z 14. stolt. Doba dobu nachází. Jel. Doba k době, rovní k sobě. V. Doba doby hledá, svůj k svému a psu kosť. Prov. D. dobu najde, čo kraj sveta zajde. Mt. S. Pod jednou každou způsobou celý Kristus jest a dobou. Slavíček rájský. — Stran přísloví vz ještě: Svůj, Rovný, Podobný. V., Č. — D. r logice = forma. Doba před- stavy, myšlénky je správná n. nesprávná. Jd. Způsob, kterým se myšlení děje, slove doba. Mark. log. — D. = míra krátké slabiky. Dlouhá slabika má v sobě míru dvou dob. Zk.