Doba
Doba = čas, chvíle. Cf. Mkl. Etym. 47. Dobami, ab und zu; hodná d.; toť je d., das braucht Zeit. Dch. D lehká, těžká. Ně- jakou dobu. Mour. Po dlúzej dobé. Výb. II. 16. — D. určitá, jistý čas. D. bronzová, kamenná, železná, vz KP. I. 49., 46., 52., Krč. G. 1034., 1018., 1022., lidská, ib. 1035., deštivá, mořských chaluh a bezlebečných živočichů, lesů kapradích a ryb, lesů jehličích a plazů, lesů listnatých a ssavců, lesů ny- nějších a člověka; první, druhá (palaeozoická), třetí (mesozoická), čtvrtá (třetíhorní, kaino- zoická), pátá (anthropozoická) doba zem- ního rozvoje; prvohorní, jurská, druhohorní, terciarní, diluvialní, křídová, neogenní, plio- cenní, ledná či ledovcová či glacialní, post- pliocenní, alluvialní, kamenouhelná, perunská, palaeolithická, neolithická, metallická (doba bronce a železa), historická, anthropokra- tická. Stč. Zem. 641., 683., 684., 690., 706., 708., 716., 717., 719., 626., 728., 729., 697., 699., 637.-739. D. stavební, Bausaison, Us. Pdl., zrůstu, Schd. II. 234., vzdělávání, Kuitur- zeit, života, Lebensperiode, mýtní či porubní, Hiebs-, přírůstku, Zuwachs-, schnutí, Ab- sterb-, jarní atd., svlékání, Häutungs-, vy- vinování, Entwickelungs-, výseku, Durch- hiebs-, květu, Blüthen-, provozování, Be- triebs-, finanční, pracovní (Kampagne), muž- nosti, Mannszeit. Sl. les. Bylo to v době životní krise (stačí: v živ. krisi). Km. Po- svátné doby; d. slávy, vánoční, velikonoční, míru, horojská, půlnoční, unesení a rozhor- leni ; za prvních dob, za naší doby. Mour. Trojí d. v rozvoji českého písemnictví (stará, střední, nová). Tf. H. 1. 6. D. porodní. Kžk. Por. 51., 48. Od tej doby nenaříkal až do sie chvíle. NB. Tč. 43. V ta doba Samuel k Saulovi vece. Bib. Južť jest dobře na tej době; Druhý že jest v době ščasten (v čas- ném životě). Hr. rk. 9., 281. V ta doba; Vešla sta v někú dobu, aliquando. BO. V ta doba k němu vece; V níž dobu on tu řeč mluvieše; V tu dobu. Bj. Tu se v tu dobu šturm poče. Alx. Anth. I. 3. v. 37. Nebo by juž na tej době... Alx. A v ta doba aspoň mieti k Bohu dobrú žádosť; A byl-li by kto do té doby se nenaučil; Že sú ještě v ta doba kryli se křestěné; Kteříž v ta doba živi budú. Št. Kn. š. 3., 12., 13., 24. V ta doba; V ta doby. Pass. V ta dobu. ŽJK. Doba doby hledá. Smil. Doba k době hodí se to k soně. Exc. Tč. — D. = rozměr času. D. kyvu, ZČ. I. 130., Mj. 157., chvěje, 371* Schwingungszeit. Mj. Rozdělení doby denní a noční u Římanův a Řeků. Vz Vlšk. 157. — D. = čas příznivý. Jest na době, abychom šli. Us. Jg. Každá věc má svou dobu. Dch. Za dobrou dobou čekej zlou. Lpř. Doba k době, rovní k sobě. Bž. — D. = způsob atd. D. povahy. Dk. P. 162. — D. = slušnosť, hodnosť. Znal-li's krále Kosta v době; Při němžto nebiechu hněvi, ale plná milosť v době. Kat. 1268., 1594. Cf. Ne tvá to d. = po tom tobě nic není. (Gb. v List. filol. 1882. 303. — Er. vykládá v době = svým časem, toho času, který význam dle Gb. sem se nehodí). — D. v log, D. představy; d. pomyslu, jednoduchá či počáteční, vědecká, soustavná, hledací. Jd. 3., 5., 79, 93. — D. = míra krátké slabiky, mora. Dk. P. 207. D. taktu. D., na kterou připadá přízvuk, sluje těžká, d. bez prízvuku slove lehká; Rovný takt má sudý, nerovNý má lichý počet dob. Zv. Přír. Kn. I. 9. Cf. Jg. Slnosť. 83.