DobrýDobrý,
dobr. Gb. H. ml. I. 164. D. jako med, Nov. Př 606., ako kus chleba, ako anjel. Slov. Ib. 526. Človek
dobrý jako to boží dřevo. Nár. list. 1894. č. 109. odp. ťeuill. 1). kopa (o člověku prohnaném). C f. Kla. Sklad. 61. liadšej buďme
dobrí z daleka, ako zblízka zlí; Nebude
dobrý, kým kus z neho bude. Slov. Nov. Př 279., 535. — proč. Ty jablka sou pro jídlo
dobrý. Záp. Mor. Brť. 1). II. 288. — s inft. Voda
dobrá píti. Kabt. 22. — k čemu. K jedení
dobrý. Comest. 6\ a. (Gb. H. ml. I. 164.). — I). = statečný. XIV. stol. Mus. 1893. 335. v. 9. — J), človek = který umí čarovati. Vých. Cech. Ces. 1. V. 77.—78. —
Dobré.
Dobré robí člověka
dobrým; Radšej menej, ale
dobrého;
Dobré sa ho nechytá. Slov. ľhľd. 1894. 13., 194., 441. Dělá
dobré bez ctnosti (kde už nemůže hřešiti). BI. Gr. 306. Na
dobré někomu něco vyložiti. Kat. z Žer. 95.
Dobrému máme vždy rádi býti. Chč. S. 334.
Dobre se samo něchvoli (ne- chválí). Slez. Nov. Př. 103. —
Dobrá (= ho- stina po křtu). NZ. IV. 124.