Hřích
Hřích, peccatum, Ž. wit. 9. 15., delictum, ib. 18. 14., tribulatio, ib. 24. 22. Cf. Mz. v List. filol. 1880. 200., Mkl. Etym. 78. H. jest dobrovolné a vědomé přestoupení zá- kona božího. Blř. Hřích jest dobr. a věd. činění zlého. Vz S. N. V 3. řádce článku za Št. přidej: 111. 16. H. osobní, peccatum personale, Hlv., vnitrný či myšlénkový, Stárek. Mrav. 165. Šestero hříchů proti Duchu sv., sedmero h. hlavních, desatero h. cizích. Mž, 18., 19. Odpusť mu pán Bůh hříchy (o mrtvém). Tkč. H-chové mají sta- vováni býti trestáním a vypleňováním. Bart. Bylo to až s hříchem (až hříšné). Us. To mne mrzí jako mé hříchy (velice). Us. Němý h. učiní, ktožby spal s samcem chlipú žen- skú. BO. H-ů někoho zbaviti; K h-u přijíti, v h-u sníti; Papež h-y snímá; Abychom se h-óv káli, potom sě jich varovali. Výb. II. 3., 15., 16., 25. H-óv nemóž odpustiti kněz, když Buoh nedopustí; Hřiechy kaziti. Hus I. 367., 478. Ktož umře v smrtedluém hřieše; Odpuštěnie h-óm; H-óv se střieci; H. ve- zdejší, obecný, němý; Ta núze teskná smrti bude očistenie h-óm. Št. Kn. š. 9., 13., 37., 94., 173., 184., 269. Od svého hříchu umře-li (od pití). Mor. Slov. Vck. Nad kajícím z hříchu nevyvadzaj smíchu; H. je jedovitý, varuj se ho i ty; Hřích za boha drží, koho pán Bůh mrzi. Glč. II. 88., 193., 288. H. je zkáza lidu, tropí v světě bídu; H. je červ, jenž neumírá, pokoj srdce věčně sžírá; Šíp raní tělo, h. duši; Vědomí h-chu jest matkou bázně; Všecko mine a h. ostane. Sb. uč. Malé h-y hryzeme, velké oblo polykáme, č. M. 24. H-y mladosti kárá Bůh na staré kosti; Co je kouř oku tělesnému, to je h. oku duše. Hkš. H. miluje tmu. Bž. Více ohně více dýmu, více lidí více hříchů. Němc. H-ú poznání jest z nich povstání, h-ů vy- znání jest jich zahlazení. Tč. exc. — Po- hříchu = žel. Št. Kn. š, 94. Po hřiechu boj ztrati. Dal. 41. — Ba hřícha = čerta (eufemism)! Zlínsky. Brt