Chřen
Chřen (křen), na Slov. chren, u, m. Křen. V., Kom. Der Meerretig, Krän, Kren. Pečitému přidává se křen. Kom. Dobrý chřen s medem a med sám. L. Chřen se chlubil, dobrý já s medem; a med na to: kat tě prosí, dobrý já bez tebe. L. Dobrýs co chřen. Ros. Jsi dobrý jako štiplavý křen. D. Ten člověk chřen (= nemilý). L.