DobrotivýDobrotivý;
dobrotiv, a, o = přívětivý, dobročinný, dobromyslný, mildherzig, gütig, gewogen, huldreich. Jg.
Dobrotivou mysl k někomu míti. V. Mile a
dobrotivě něco přijímati. V. — komu. Aby mu byli dobro- tiví. Trist., Zk. — ke komu. K čeledi. Šf., Št. — Alx.