NyNy = ony, jene. St. skl. Na 'ny = na ony voje. Výb. I. 1118., 1. — Ny, akkus. pl. pronom. my, nyní: nás. Pomni na ny. Ps. ms. Hospodin, jenž ny stvořil. St. — Ny my, wir. Učinil nás a ne ny nás. Z. k. 99. 3. Č. — -ný, přípona jmen přídavných; nyní ji na mnoze přípona -ní vytlačila. Vz -ní. — -ný, ?n?, řec. -ivo?, lat. -inus, skr. -in nebo -ina, lit. -inis. Poslední samohláska před touto příponou odpadá: síla, — silný, chvála — chvalný, krása — krásný, vz N. Schl. Před -ný dlouhé kmenové samohlásky se krátívají: hájiti — hajný, jádro — jadrný, sláva — slavný, spása — spasný, píle — pilný, vůle — volný, práce — pracný, smích — směšný, chléb — chlebný, víra — věrný, hrůza — hrozný, síla — silný, sůl — solný, tráva — travný, pýcha — pyšný, vláha — vlažný, sýr — syrný, Pk.; ale někdy ne: krása — krásný. Souhlásky pak mění se jako před -ní (vz -ní): h v ž, ch v š, k v č, c někdy v c : vláha — vlažný, strach — strašný, skok — skočný, konec — konečný, ale : moc — mocný, ovocný. Us. Má-li jméno na konci několik souhlásek, vkládá se mezi ně e: hanba — ha- nebný, jahla — jahelný, vápno — vápenný, prkno — prkenný. T. Také el, tel se vkládá. Vz -edlný, -telný. Mkl. B. 115. Přípona -ný, nejvíce při jménech věcných, klade se: 1. místo genitivu přivlastňovacího, vz -í pří- pona. Oko tělesné, zrno hořčičné, střída chlebná. — 2. Místo genitivu poďmětného, vz -í přípona. Místo zázračné, tvrdosť kamenná. — 3. Místo předmětného genitivu, vz -í pří- pona. Pokrm tělesný, nakažení obecné. — 4. Místo genitivu látky. Zemné tělo. Št. Sochor železný. Plášť soukenný. — 5. Místo genit. obsahu: Den soudný, stohy obilné, dům radný. — 6. Místo genit. jakosti: Člověk lehkomy- slný, muž dobrovolný, syn tvrdošíjný, člověk mravný. — 7. Místo genit. účelu: nástroj hudební, sud vinný, zbroj válečná. — 8. Místo genit. příčiny a původu : osoby úřadné, muž cizokrajný. — 9. Určuje se jí místo, čas a způsob, vz -ský. Had vodný, život samotný. Zk. Skl. str. 308.—315. Vz Mkl., S. N. Pří- ponu -ný klaďme hlavně; a) ve slovích cizích, podlé předků našich: falešný (z lat. falsus), malátný (z fr. malade), subtilný, privatný (V.), figurný, realný, idealný, materialný, formalný, normalný, naivný, centralný, kolo- salný, genialný, liberalný, statný, judicialný, kollegialný, policejný, musejný. Tak činili Rusové, Poláci a ostatní Slované veskrz a tak i praotcové naši; -ní jest často úchylka našeho století. — b) V zakončení na -ovný, -evný, nejen od časoslov : milovný, bojovný, ale i od jmen podstatných: gruntovný, do- movný, sněmovný, listovný, duševný, bro- skevný. Tak Rusové, Poláci a ostatní Slo- vané i staří Čechové. — c) Nápodobně u všech ostatních, jakostných a číročíře určovacích, zhusta dle povahy našeho jazyka, místo ge- nitivu příslušenstva jiných jazykův aneb slo- žitých slov německého jazyka užívaných, buď- tež jakákoli a odkudkoli, od údův a částí těla; nožný, kožný, zákožný, břišný, lebný, retný, zubný, bederný, čelistný, hřbetný, lícný, plecný atd., nebo od kterýchkoliv ji- ných předmětův: obilný, vodný, zahradný, lesný, jezerný. Od jistých jmen u starých výhradně jen přídavná na -ný, se tvořila, nikdy na -ní; tak od jmen ukončených v 1.: -ice: hraničný, silničný, polovičný; 2.: -iště: ohništný, bahništný, strništný; 3.: -ba: jistebný, hudebný, prosebný; 4.: -ina: jistinný, dědinný; 5.: -ec, -ce, -ek, -eka: slunečný, vaječný, zmatečný atd. Šf. (Něm.- český slovník vědeckého názvosloví str. XV.) Ostatně vz -ní. — Jména přídavná na -ný odvozují se také od časoslov: 1. ve smyslu činném: bolný trn (který bolí, bolesť působí), možný člověk, kojná žena, vydatný; 2. ve smyslu trpném: berný peníz (který se béře), dojný dobytek, slyšný hlas; 3. znamenají libost, ochotnost': mluvný kramář, chlubný člověk, lovný pes; 4. snadnost, možnost: dobytný, slušný, chvalný, velebný, dojný, ohebný, neoblomný, neunavný; 5. záporná znamenají nesnadnost, nemožnost: nehojný vřed (který se stěží hojí), nevýhřejný pokoj, nesložné zboží; 6. vyjadřují též časové po- měry: berný peníz (který se právě béře), skupné zboží (které se právě v jisté době skoupiti může). Ch. — Příponu -ný nalé- záme ve staré češtině ve slovech, kde nyní bud -ý nebo jiná přípona se klade; krutný, jarný, tvrdný, chlapný, mładný. Jir. — Ná- sobná čísla ode dvou po pět příponou -ný tvořená (dvojný, trojný, čtverný) zjevují se nejvíce ve složení s předložkou po-: po- trojné řady, počtverný vůz. Kz., Ht. Sr. m. 252. Přípony -atý ? -itý jsou jen ve: dvo- jatý, dvojitý a trojatý, trojitý. — Vz Tvo- ření slov.
