SlibSlib (zastr. sliub, slub), u, m., obět Bohu učiněná, zaslíbení, das Gelübde, votum. V. S., dobrovolná, dobře rozvážená, Bohu uči- něná přípověď, že z dvojího dobrého lepší, což vlastně není přikázáno, nýbrž toliko raděno, činiti chceme. Pkt. S. v theologii == dobrovolná přípověď Bohu daná, kterouž se člověk k možnému a lepšímu dobru za- vazuje. S. je přípověď a nikoli jednoduché předsevzetí; přípovědí se zavazujeme k ně- čemu, ješto jednoduchým předsevzetím něco činiti neb opomíjeti, ještě žádného závazku sobě neukládáme. Rozeznáváme: 1. sliby osobné, das persönliche G., votum personale, jichžto předmětem jest osobné konání, na př. postiti se v nějaký nepostní den na po- kání, od slibů věcných, das sachliche G., votum reale, které se odnášejí k dávání věcí ku př. postem takovým uspořený peníz hned chudému almužnou dáti, a kteréž i na dědice závazkem přecházeti mohou, avšak jen jako povinnosti právní; 2. nepodmíněné, das unbedingte G., v. absolutum, od pod- míněných, das bedingte G., v. conditiona- tum, na př. ozdravím-li, vstoupím v řád ře- holný a p.; 3. doživotné, das lebenslängliche G., v. perpetuum, od dočasných, das zeit- weilige G., v. temporale; ku př. někdo sli- buje, že na čas, jiný že na vždy pálených nápojů se zdržovati bude; 4. jednoduché, das einfache G., v. simplex, od slavných, das feierliche G., v. solemne. Poslední slib tento (slavný) činí se při vstoupení do ře- hole církevní a při skládání professe v ruce náležitého představeného. — Účel, látka, závažnosť, pominutí slibu; s. chváliti, ku slibu raditi. Sliby řeholné: slib dobrovolné chudoby, panenské čistoty a stálé posluš- nosti. Prosté pominutí závaznosti slibu, das einfache Aufhören; zmaření čili irritace slibu = zničení slibu ze strany toho, jehož moci vůle slibovatelova (přímé z.) nebo látka slibu (nepřímé z.) podléhá; prominutí (dis- pensace) slibu = propuštění z jeho závaz- nosti, které se děje představeným církev- ním; směna slibu (kommutace) záleží v tom, že předmět slibu s jiným s touže závazností se vyměňuje. Třeba, by slib s náležitou rozvahou a přisvědčením vůle se učinil; Nesmí tedy s. vynucen býti strachem, aniž co do předmětu, příčiny a účelu slibu ně- jaký podstatný blud místa mějž; S. je čin neprostředné bohopocty; Mimo to propůj- čuje s. vůli naší pevný směr k dobrému; Nejvyšší cenu mají tři sliby řeholné; Kdo tyto tři sliby naplňuje, dává Bohu vše co má; Každý s. platný zavazuje ve svědomí; Nezdržeti slibu Bohu učiněného je věro- lomností k Bohu; Podmíněné sliby zavazují teprv, když se podmínka dostavila; O zá- vaznosti slibů platných mluví písmo sv. na mnohých místech; Lépe je neslibovati, nežli po slibu přípovědi nesplniti; Tak mohou na př. rodičové přímo zničiti sliby nedospě- lých dítek; S. vstoupiti v řeholu církevní, pouti do Říma (ad limina apostolorum), do Jerusalema (ku sv. hrobu), do Kompostelly (ad s. Jacobum). MP. 110.—113. (Hý.). Slibem, ovšem ne bez vnuknutí a nastrojení ducha sv. učiněným, se byla k zachování čistoty zavá- zala. Sš. L. 17. Aby najprve byl s. Bohu, neb nemá býti s. nižádnému svatému, jedné jakož konečně chýlí se k božie chvále; Ktož se za- vieže slibem ke kněžství, jenž jest úřad, také se zavieže i k těm věcem, jenž k tomu úřadu slušejí; Tak činí s. ku pokoře, k trpělivosti; Propustil-liby tě Kristus z s-bu a odpustil tobě, aby hřešila, tehdy chutně měj muže; Ta jest každé duši položena úmluva, aby slib svój Bohu držela. Hus I. 266., 267., 269., III. 107. S. Bohu učiniti, s. slíbiti, s. na se přijíti, slibem se zavázati; s. splniti, vyplniti, naplniti; s-u dosti učiniti; s. dr- žeti, s-u nedržeti; od s-u neodstupovati, s-bu pominouti, v s-u nestáti. V. Bohu s-y činiti. Kom. S. vykonati, rušiti, zrušiti. Us. Řeholní s. učiniti, Kram., klášterní. J. tr. — S. člo- věku učiněný, slibování, přípověď, přiřčení, das Versprechen, Angelöbniss, die Angelo- bung. S. manželský, neplatný, vz Rb. 271., rukou dáním. J. tr. Na s. věřiti. Václ. VII. Lečby prve s. a povinnosť králi a vší zemi učinil. Vl. zř. 412. Žádáť zajisté jeden každý od toho, kdož jemu v něčem dlužen jest z slibu neb úmluvy. CJB. 387. Slib bráti, přijati = slibem koho zavázati. Cf. Přísahu bráti, přijati. Brs. 2. vd. 226. Právo od ně- koho bráti. Vz Přijíti. A tiem ze svého slibu se vypravujeme (sich entledigen). Ms. Něsu já ti novinečku, ale nědobru, že už tvoju najmilejší ke slubu vedu. Sš. P. 316. Slub něberu v Dunajičku, sluby beru v ko- stelíčku při tym velkym oltařičku. Sš. P. 154. S. na česť a víru. Vz Žer. Záp. I. 164. S. měšťanský, sousedský. J. tr. S. dědičné věr- nosti, die Erbhuldigung. J. tr. Slub brať (oddavky míti); slubu nabrať (oddán býti). U Opav. Klš. Aby s. učiněný vyplnil; Nej- blíže sice s. ten odnášel se k budoucímu vládnutí země chananejské, ale. . . tedy ve s-ech těch obsaženo zaslíbení a proroctví, že ...; Příčina, důvod a základ učiněných jemu s-bů byla víra; Všechny s-by ty v zá- rodě se obsahovaly hned v prvním slibu; Slibové boží Abrahamovi učiněni vyzdviženi a zhlazeni býti nemohou; S-bem k něčemu se zavázati; S. ten dokonával se v chrámě v Jerusalemě; Obnova s-bu toho dáti se musila při stánku či při chrámu; Vyplnil nyní s. ten dřívější. Sš. I. 5., 54., II. 37., Sk. 217., 221. (Hý.). Jsa city nebo vínem podmaněn, nepropouštěj s-bu od sebe, neboť přípověď tvá velikou, ač pozdní litosť mohla by ti způsobiti. Kmp. Čechosl. 142. Slibu svému nedostátí. Us. S. zrušiti. Št. N. 182. S-bu svému dosti učiniti. Bart 4. 2. S. pl- niti. Dal. 109. Aby naše s-by na darmo ne- vyšly (nebyly marny). Slav. II. 5. 289. S. neslibný; Ale tys pustila, slibóms uvěřila, taks při tom věneček zelený pozbyla; Ty synkovy s-by jak na vodě ryby; ony jsú tak stálé jak ty hrušky plané; Ty synkovy s-by děvče oklamajú; Už tvoju najmilejší ke slubu vedú; Ma mila sa juž ku slubu (k svatbě) stroji; S mrtvým Janíčkem slub brala (= se zasnubovala); Propusť mě ze slibu svého, budu Čekat na jiného; Velké s-by máme, který jich zrušíme, počet z něho dáme. Sš. P. 257., 296., 306., 307., 316., 424., 792., 325., 343. (Té.). Klímku, kde jsou tvé sliby?; Musil dosti učiniti vedlé svého slibu; A tak (oba) s. z ruky v ruku vzali. NB. Tč. 7., 53., 275. Svých slibův mi Bušek nesko- nal; Poněvadž se jemu znají v slibu, mají jemu plniti podlé slibu; Proto jsme tento s. napsali v knihy; Tu mě upomíná z toho s-bu tím listem; Já toho s-bu prázden býti nechci; Pro s. otcóv; On na jeho s. k že- nitbě povolil, auf sein Versprechen hin ; Jej pohoní z otcových slibuov. Tu jest mimo svój s. a zápis na mně dobyl peněz. Půh. I. 367., II. 65., 85., 159., 345., 517., 527., 572., 603. (Tč.). Lépe jest neslibovati než po slibu slíbenie nedržeti; Přinuzený s. neslove volné slíbenie; S. zlé věci nevieže; V zlých sli- bech přetrhni věrnosť, o mrzkém slibu pro- měň ujištěnie a cos nepatrně slíbil, nečiň ; Ještě věz, že někdy jest s. upřiemo k hřie- chu a ten nikoli má držien býti; Aniž móž ho kto od toho s-bu zprostiti, ani sám Buoh ; Pád jest člověku oslibovati (devotare) svaté t. j. s-bem svatých popúzeti a potom s-bu nedržeti; Tolik jest zmatků v slibiech, že jim koncě nenie; A bohdaj sě aneb chutné slibóv varovali aneb chutně slíbiece dobré, plnili; Tomu, ktož se v hřiechy navracuje, tyto věci se přiházejí: Prvé nevděčnosť mi- losti božie; druhé, v duchovniem životě emdlenie; třetí, slibu přestúpenie; Ktožby s. měl s kterú a také ona s ním zasě, ten, pojal-liby jinů, cizoložil by s ní a musil by s pokániem se ku prvnie vrátiti; Protož manželé sobě dluh platie a to ze zavázenie dvojieho: najprve z slibu svého, kterýž sú sobě učinili, sě pro plod pojímajíce; S. na- plniti; S. panenstvie i vdovstvie má vždy držien býti; S. ve zlém nemá držien býti; Slibu, jenž jest upřiemo k ctnosti, nemóž ani Buoh rozhřešiti. Hus I. 266., 267., 268., 271., II. 106., III. 207., 209.; I. 354., 380. (Tč.). Já na ten slib u něho kúpil jsem ten rybník. Půh. II. 596. Veliké s-by a přípo- vědí činiti, s. svůj vyvaditi; s-u nezdržeti, proti s-u učiniti. V. S. s přísahou. Na ve- liké s-y něčí něco učiniti. Har. Vérou a slibem se zavázati., Us. S-by někoho krmiti. Vz Lžíce, Hora, Ústa, Lízati co skrze co. Č. S-ům se blázni radují; Kdo s-y živ, zbo- hatne-li, bude div. Ros., Č. Dobrovolný s., spravedlivý dluh. Ros., Č., Rb. Po s-u škody čekej; Panští slibové a ženští slibové za nemnoho stojí; Blázni s-y veseli, moudří se kají; S-by se blázni kojí, ale moudří se jimi kají; S-by se slibují, blázni se radují. Č. Slubky majú zubky (— sliby chyby). U Opav. Klš. Sluby dělají velké zuby. Slez. Tč. Slib není žádný dluh. Hnš. Slib sem slib tam, lépe: sliby chyby. Km. Přečasto se zmýlí, kdo na lidské sliby spoléhá. Lb. Sliby — chyby. Č. Sliby jsou chyby (plívy). Lb. Těch slibů se drž, které se do měšce kladou. Pk. Na s-by můž každý bohat býti; Kdo mnohomluven, zřídka s-bu věren. Pk. S. herní nevíže; S. zlé věci nevíže; S. ve zlém nemá držán býti. Rb. Přijíti k činění n. k vykonání slibu (měšťanského). J. tr. Přijav od něho s. pod věrú. GR. Utvrdili mezi sebú slib. BO. Sliby a viru držeti. V. Vz Smlouva, Půjčka, Výpověď. — S. práv- nický jest dobrovolné podvolení k dosti- činění toho, co se na někoho od jiného po- dává, das Gelöbniss, Gelübde, die Zusage. Pr. měst. S-y s výminkou, bez výminky jistého času. Pr. měst. List n. dekret slibu poručnického, das Angelobungsdekret der Vormünder. J. tr. — S., rukojemství, die Bürgschaft. V. S. je dobrovolné k něčemu za jiného se podvolení. Er. S-y se zavedl. Klat. S. držeti. Kom. Ze s-u a závazku ně- koho propustiti. Kom., V. — S., spolek, das Bündniss, foedus. Vjide David v s. s nimi. BO. Nemožem s vámi v slib vjíti (foedus inire). BO.
