Slib
Slib = přípověď. Slov. sľub. S. platební, Kzl. 213., viery manželské. Šť. Kn. š. 91. S. vynucený za neplatný prohlásiti. Šmb. Jsou na slibech (slíbili si, že se vezmou). Kv. 1884. 386. S. chovati. Ž. wit. 77. 57. Sľuby — huby (houby). Slov. Šd. Pohoním kněze Jiříka faráře, že jest Hance slib dal s Vá- clavem (že je sezdal, copuliren), vědúc o tom, že táž Hanka s Blažkem slib brala a s ním se pokládala. 1540. Soud. kn. opav. Posud u Opavy. Zkl. S. slibovati, v jiný promě- niti St. Kn. š. 74. Pustili jsme ho na jeho sliby. Arch. 1. 491. Ktož jednou slib zruší komu, po stu létech nevěř tomu; Slíbený v bázni slib nestojí (není platný). Ezp. 1435., 1518. Kteří za lež se stydí, tiť k sli- bům jsou zpozdilí (váhaví). Jel. Holé sliby kapsy neplní. Bž. exc. Sliby mé nejsou ve vodě ryby. Šml. Slibem jsú blázni veseli Sv. ruk. 149. Kdo sliby živ, zbohatne-li, bude div. Us. Dobrovolný s. spravedlivý dluh; Sľuby mají dlúhé zuby (mnoho zů- stává za zuby); Sľuby idu z huby a huba něni svatá evandělija. Slez. Šd., Brt. — Cf. Cor. jur. IV. 3. 1. 433. nn., IV. 3. 2. 440. nn., Zř. zem. Jir. 476., 699.