Hřích
Hřích (dříve: hřiech), u či a, m. Die Sünde. Hřiech jest vóle chtieti dosáhnuti cos buď, ješto je proti spravedlnosti. Št. H. dě- dičný a skutečný. Skutečný: těžký (smrtelný) a lehký; H. hlavní, proti duchu svatému, do nebe volající, cizí. H. dobrovolný, Kram., němý (mužoložství). D. H. přirozený, počá- tečný, prvopočátečný, prvotný, prvorozený. V. H. všední. Us. H. prvopočátečný, lépe: prvotný, Šr., dopustily, Št., němý a sodomský proti přirození. Lk. H. spáchati, činiti; h-chu se dopustiti, se dočiniti; na hanebné hříchy se oddati; hroznými h-chy zprzněný, okydaný; v h. upadnouti; dáti se v předešlé hříchy a nepravosti; h-chem se zamazati, zprzniti; váleti se, káleti, káceti se v ohavnostech h-chů. V. Jedem hřícha nakažený. Jg. Varuj se hřícha. Zlob. V h. potrhnouti. Scip. Hřiech, v porobu dáti šíju. Rkk. Z h-chu byl uviněn. Kram. Někomu z h-chů se vyznati. Háj. Vy- znal se h-chu svého. Bibl. Želeti h-chův; pokání z h-chův činiti; očistiti od h-chův; srdce hříchův prázdné, očištěné od h-chův; h. shladiti. V. H-chům umírati; z h-cha se vydobyti; h-chy slzami oplakávati. Kram. V hříších žíti; za h. něco míti, pokládati. Us. II-chem vinen. V. H-chu zbaviti, zprostiti; obět za h. D. H-chů utíkati. Kram. Starý h. novou hanbu činí. Jg., Plk, Č. Odvykati h-chu nejlepší pokání. Č. Každý h. svou vý- mluvu má. Jg., Č., Lb. Za h-chem pokuta v patách běží. V., Č. Každý h. má svou po- kutu. Na Slov. Lb., lib. Za břichem pokuta kráčí (v patách běží, Pk. ); H. se neodpustí bez napravení. Rb. H. zamýšlený šmakuje a spáchaný katuje; H. a bída na kohož ne- číhá? Pk. Nevedomosť hriechu nečiní; Hriech v maľučkom sa počína, ve veľkom sa, končí. Mt. S. Hřích sladký a člověk padký. C. Dva- krát hřeší, kdo se hříchem honosí. Km. Ne- umřeš s tím h-chem (i. e. pomstím se, nemáš darováno). Vz Vyhrůžka, Msta. Č. H. ďábla smích. L., Č., Š. a Ž. Jeho tajné hříchy jdou nám pod nos (smrdí). Č. Dlouhý život mnoho h-chův. Č. H-chové po lidech jako dým po hlavni se vlekou a táhnou. K cizím h-chům ostrovidové oči máme, ale na své jako krtkové pohlídáme. Č. Hříchové (výstupky, skutky zlé). Vz Rb., str. 266. — Po h-chu, k h-chu, po svém h-chu = žel, leider! Kom. Vám jest do smíchu, ale nám po hříchu. Zlob. Co jsem to k hříchu za tovaryše dostal. Kom. — H. = lání, klení, der Zank, das Fluchen. Na Slov. Plk. —