A jest příponou
A jest příponou: 1. v přechodníku pří- tomně neskonalém a budoucně skonalém rodu muž. (pro rody ženský a střední jest ? nové češtině: -ouc, v pl. pro všecky tři rody: — ouce): veza, vezouc, vezouce. Které ne- mají: — a, — ouc, — ouce, mají: —e, íc, — íce. Vz Přechodník. — 2. U přídavných jmen určitého zakončení rodu ženského: ý, — á, — é. Vz. Tvoření slov. Tato jména přídavná skloňují se i tenkráte, když význam podstatných jmen mají, podlé ,N?vá'. Vz Nový. Ku př.: Komorná, panská, krejčová atd. Taktéž vlastní jména osob v — á ukon- čená : Světlá. — 3. U jmen přídavných neurčitého zakončení: črn, črna, — o. — 4. U jmen podstatných. Vz Tvoření slov. Ku př.: chasa, cesta, láska, hlava, tma, hrdina. Jg. — Pozn. Veliká čásť osobních muž. jmen utvořena tím, že k jménu obecnému přista- vena přípona -a: hněv — Hněva, radosť — Radosta, hosť — Hosta. Jir. — 5. V příčestích: znal, znala, znalo; -li, -ly, -la. — (3. Při zá- jmenech: ten, ta, to; sám, sama, — o. atd. O skloňování jmen v — a n. v - á ukončených a stran koncovky — a pamatujme si toto: 1. Jména rodu žen- ského v -a ukončená sklánějí se podlé „Žena." Vz Žena. — 2. Taktéž jména mužská v — a ukončená: pastucha, sluha, vévoda, trouba, hrdina, vladyka, starosta, vozka atd. a jména vlastní: Sláma, Vrána, Smolka, Svoboda,, Ale v dativu a lok. sg. mají koncovku — ovi a v pl. sklánějí se podlé prvního muž- ského sklonění (Vz Páv), jen že mají v nomin. a vokativu pl. koncovku — ové (ne: i). Ale ani to není neobyčejné, sklánějí-li se i v pl. podlé ,Žena´: starosty, starost, sta- rostám (Č.); aspoň v lok. a instrumentale pl. někteří raději dle „Žena" je skloňují: v starostach, starostami. Mk. Cf. Sluhy! Buďte svých pánóv poslušní; Již vás nediem sluhami, ale přátely. Št. Ń. 66., 276. — Předchází-li měkká souhláska: Hodža, báťa, bača atd., sklánějí se takto: Váňa, Vaně, Váňovi, Váňu, Váňo, Váňovi, Váňou, pl. Váňové atd. — Končí-li se jméno v — ta n. — sta (husita, basista), má trojí nominativ a vokativ pl.: husiti, husité, husitové. T. — 3. Osadní jména v — a n. — á ukončená sklánějí horané pod Krkon. rádi dle vzorce středního: Bystrá, do Bystrého (jakoby byl nomin. Bystré); Bělá— v Bělým. Výjimkou jsou:Horka, Světlá. Kb. — 4. U jmen, jež dle ,Žena' se sklánějí, kladen bývá v obecné mluvě české v důvěrném hovoru aneb když ně- koho uctíti chceme, nominativ místo vokativu, hlavně u jmen vlastních: Milá kmotra m. milá kmotro! Holka! Anna! Pane Straka (vz Pán). Také v Kat. 2990: Milá panno Katerina. Ale pravidelna jest i zde koncovka o. Ht., Zk., Bs. — 5. Jména v -a, ukončená, jichž jen v pl. užíváme, jsou rodu středního a sklánějí se dle ,Slovo': kamna, vrata. — 6. Staroklassická jména v -a ukončená skloňují se a) mužská jako v češtině, vz předcházející 2) a Despota. — b) Ženská a) mají-li -před — a souhlásku, dle ,Žena': Aetna, y; ?) mají-li před -a samohlásku, dle ,Růže´: Asi -a (Asie), -e; Mari -a, -e; c) neutra dle ,Slovo': Leuktra (pl.), gt. Leukter, dat. Leuktrům; Megara (pl.), gt. Megar (také: Megara, y, f.) atd. Drama, gt. dramata, dat. -u atd.; taktéž dogma, gt. dogmata atd. — 7. a jest koncovkou genitivu sg. při prvním mužském sklonění a sice u životných (u neživotných jest koncovkou u: páv, a; strom, u). Za staro- dávna měla i neživotná koncovku — a a některá z nich zachovala ji podnes a sice a) Jména obyčejnější, jichž se často užívá (toto časté užívaní jich jest právě toho příčinou): dobytek, hřbitov, chléb, kostel atd. — b) Jména měsícův a dní (kromě listopadu a pátku): leden, dna; únor, a; červen, vna; pondělek, lka; čtvrtek, tka atd. — c) Jména měst a vesnic, znamenají-li jen jeden předmět, která tedy nejsou jména obecná, druhová: Jičín, Londýn, a; ale: Písek, sku, Most, u, Petrohrad, u (poněvadž jména Písek, Most atd. jsou také jména druhová: písek, most). Avšak Tábor a Náchod mají -a. — Jako jména měst, tak mají v genitivu -a také jména zemí, řek, hor, ostrovů: do Aegypta, oD Rýna, Do Tibera, se Zebina, s Kithairona, z Rhoda atd. — d) Některá mají i -a i — u: duch, chlév. — e) Některá mají po před- ložkách ráda -a: dvůr, gt. dvoru, ale: do dvora; rok, u, ale: do roka; ostrov, u, ale: do ostrova; taktéž kout, rybník, sen, les atd. Kz. — Slova jednotlivá najdeš v tomto slovníku; mají-li v genitivu sg. — a, jest u nich zaznamenáno.