PerichoresaPerichoresa, y, f., řec, v theologii = 1. vzájemné bytování či vsebebytí, tudy pod- statné probytování tří božských osob, ač každá sama o sobě bytuje: osadnosť neb ochodnosť (vz Ochodnosť), Sš. J. 182, pro- chod a prostup, Sš. J. 229., die wechselsei- tige, adäquate Durchdringung, die innigste u. adäquate Erfassung o. Umfassung der drei göttlichen Personen (tak Scheeben
Dogma- tik I. str. 883), circum-in-sessio, ??^??^????. — 2. Zvláštní způsob přítomnosti boží ve stvořených věcech: objem t. j. obklíčení, ob- dání, obemknutí a obstižení jich samým Bohem, die Perichorese zwischen Gott und den Kreaturen, die durchdringende Gegen- wart oder Inexistenz Gottes in den erschaf- fenen Dingen (tak Scheeben Dogm. I. str. 607). Vytýká (tu ap. Pavel) myšlénku p-sy či ob- jemu, dle nížto člověk od Boha obklíčen, obdán, obemknut a obstižen jest, že mimo Boha ani žíti ani hýbati ani bytovati nemůže. Sš. Sk. 209. (Hý.).