Dokázati
Dokázati. — co. To tu cestu už nedo- kážu. Us. Dch. Opak něčeho d. Us. — čeho. Větší li bylo nebezpečenství, větší smělosti dokázala. V. — co na koho. Může-li to naň dokázati. Žer. Záp. I. 268. — na kom. Na bezbranné svou dokázal jsi sílu. Vrch. Učitel se napachtí dosti, než si na dětech dokáže (es so weit bringen). Kos., Mour. — kde. Ve spise tom dokazuje, že ... . Us. Pdl. Aby toho učitel při dětech nedokázal (se toho nedodělal)! Kos. Ol. I. 173. — co čeho, čím. Něco pokusy d. Us. Pdl. Vinu skutkem d. Mž. 35. Skutkem a pravdou musí každý víry a pokání d ; Nějakým zá- zrakem synovství svého dokaž. BR. II. 13. a., 15. b. — odkud. D. dogma z písma. MH. 2. Ptáš se, odkud to dokáži? Z slova božího. Štr. Z toho prokurátor d-val, že jest se za svůj rod nestyděla. Žer. Záp. I. 98. — co, čeho jak. D. něco stkvéle, ne- zvratně, nade všechnu pochybnosť. Us. Pdl. — D. = dováděti, svévoliti. Us. Olv., Knrz. Cos to zas dokázal, was hast du wieder angestellt? Dch.