Lesk
Lesk, u, m., Glanz, jest rozeznávací znak nerostů, který se vidí zároveň s barvou, ač nevisí na této a má původ svůj v odrazu světla. S. N. L. barev, stříbra, zlata. Us. L. nerostův: kovový, démantový, mastný, skelný, perlový. Vz Nerost. Bř. L. lasturový. Jhl. Stupeň lesku: silně lesklý, lesklý, málo lesklý, třpytivý, mdlý. Bř. L. silný, slabý, žádný. L. zevnitřní (při plochách krystalových); vnitřní (při plochách štěpných n. lomných); kovový (dokonalý, nedokonalý), voskový (mastný, pryskyřičný n. smolný), perlový (hedvábný u nerostů vláknitých). S. N. L. blýskavý, lesklý, přilesklý, třpytivý, bezlesklý. Vys. L. lomu (v místech, v kterých se nerost rozlomil). Vys. Bod lesku. Nz. Lesk zlata (mají vlasy tvé). Troj. Hora leskem naplněná. Rkk. Můj inkoust má lesk. Sych. Lesk rodu. Nej. — L., kov, zastr. Sal.