Táhnouti
Táhnouti, táhnouti, tíhnouti (zastr. He- knouti, těhnouti), -hnu, -hni, hna (ouc), hnul a hl, ut, utí, tažen, žení; tahati, táhati; ta- hávati, táhávati. Starší tvary. Tahu, těžeš, těže atd.; ale naskýtají se i příklady. - táže (== ducit. MV. ), těžechu i tažechu a p. a ne- snadno bývá rozeznati praes. a aorist.: táhl, tiehli (Kat. 137., 157. ), ale odchylkou i při- tiehl, přitiehla a přitáhli; táhnu, 2. potieh- neš (Smíl 131. ), 3. tiehne (Št. N. 22. a j. ), 2. pí. tiehnete, imper. tiehni, tiehněme {Jg. Slov. ), impft, tiehnieše (Rkp. hr. ); ale od- chylkou také táhne (Št. N. 10. ), potiehnú (Alx. 1118. ), táhněm (Št. N. 219. ), táhněte (Ib. 242. ), impít. táhnieše (Alx. 1144. ), táhnie- chu (Ib. 1073., 1138. ). Gb. Hl. 65. T., strsl. tegna. ti, koř. tęg, tendere, trahere. Hierher gehört wohl auch aslov. težati, arare, opus facere, acquirere; tęgi,, labor, mrus. samotež, samotužky, durch eigene Kraft; težati sou- visí asi s prus. tgnsit, machen; tęg ist mít aind. tan verwandt, vergl. got. thangan neben thinsan, lat. tendere. Fk. If. 373. vergleicht as. thing, ahd. dine und hält Entlehnung aus dem Deutschen für möglich. Mki. aL. 42. T., přechod, význam = jinam něco vléci, smýkati, hýbati, ziehen, schleppen; tažením působiti, dělati, měniti, durch Zie- hen bearbeiten, machen, verändern, ziehen; pryč jíti, weggehen, fortziehen, sich fort- packen; dostávati, bráti, Waare beziehen; do hnutí přivésti, in Bewegung setzen, zie- hen; získati, na svou stranu přivésti, Je- manden an sich ziehen, für sich einnehmen, fesseln, fortreissen, gewinnen; následek míti, nach sich ziehen, zur Folge haben; puditi, hnáti, vábiti, lákati, hin-, anziehen, anlocken, anreizen, hinlocken, wohin treiben; něco ně- kam vésti, hinziehen, hinlocken, hinleiten; vztahovati, vykládati, rozuměti, beziehen, deuten; rváti, škubati, reissen, zerren, zu- pfen; zdloužiti, napínati, prostříti, dehnen, ziehen, recken, zerren; utahovati, odírati, drücken, ziehen, rupfen, schinden, aufs äusser- ste treiben; stahovati, zusammenziehen; vá- žiti ze studny, Wasser schöpfen, ziehen; píti, in sich ziehen, einziehen, einsaugen; nepřechodný význam: zdlouha se pohy- bovati někam, ziehen, sich wohin begeben, wandern; tiše odejíti, sich wegschleichen, in der Stille davon gehen, ziehen, fortziehen; pryč jíti, letěti, sich scheren, sich packen, sich trollen, ziehen; prodlévati, anstehen; se = jiti, ubírati se, sich begeben, ziehen; něco tahati, sieh womit schleppen; rváti se, souditi se, vaditi se, sich um etwas raufen, balgen, reissen, streiten; vztahovati se, sich erstrecken, sich ausdehnen, sich ziehen; roz- šiřovati se, sich verbreiten; přecházeti, sich ziehen; odvolávati se, sich beziehen, sich berufen; toužiti, státi oč, streben, suchen, verlangen, lieben; usilovati, namáhati se, sich anstrengen, sich recken, sein möglich- stes thun; roztahovati se, sich recken, sich dehnen; dáti se táhnouti, sich ziehen oder dehnen lassen; trvati, sich ziehen, dauern; vyplývati, woraus folgen, sich abziehen las- sen. Jg. —- abs. Kdo lép krmen, ten lép táhne. Kdo táhne, toho pohánějí. Pk. Jeden řídí, mnozí táhnou. Pk. Kdo syt, ten táhne. Nerovná spřež neřáda spolu a zároveň táhne. Prov. Chudá mršina dobře táhne (hubený dobře pije). Slova hnou, příklady táhnou. Bern. Slovo učí, příklad táhne, skorej pří- klad k práci nahne. Slov. Jak zapřáhl, tak táhl (jak nabil, tak střelil). BR. II. 255. Ne- táhni (neber), ještěs nevyhrál. Prov. D. T-ne (silně pije) jako volíček, mezek. Us. Táhni (jdi pryč, vari, kliď se)! Táhni odsud! V. Dělej, abys už táhl. Us. Dch. Táhni nestoja. Mor. Brt. Vojáci táhnou. Kom. Táhne tam veliké vojsko. Ros. Ptáci táhnou (letí, když se stěhují). Ros. Jelen táhne (pomalu jde); pes dobře táhne (jde-li dobře po stopě); lovec táhne (míří, až zvěř dobře na mušku chytí). Šp. Ten (divadelní) kus táhne. Us. Dch. Jejich tragoedie netáhnou Stnk. Ušlech- tilá jest mysl člověka, lehčejie se dá vésti než táhnouti. Hus II. 280. Táhne oblak, vítr, noc, povětří. Us. To vám to zde táhne! Kůň, vůl táhne. Us. — co, koho: niti (přísti), pluh, mléko (ssáti), V., jho. Br. Úsudky a výpovědi své zpět t. (vz konec článku: t. s adv. ). Kom. Voda táhne mlýn. Háj. Tam mne mysl táhne. Jel. Ta bylina puchýře táhne; T. pivo, víno (silně píti, dusiti). D. T. vazbu, den Dachstuhl legen. Mor. a Slez. Šd., Mtl. Loď táhne vodu. Us. Dch. T. los. Tiehniechu jeho 4 koně. GR. A když ji odtud pryč tahniechu. Pass. 45. (Hý. ). Včely plásty táhnou (plní). Rozm. o vč. T. loď, vůz, kořalku (dělati), drát, brky (skrze horký popel tahati, aby ztvrdly), stavidlo, olej, ručnici (závitky v hlavni dělati), sirky (si- rou niti napouštěti; pryč jíti), čáru; t. zboží, peníze, úroky (dostávati), zlato, řeč (pro- dlužovati), karty (vytahovati); Vlk táhne skopce; Vůz táhne koně (o převráceném pořádku). Us. Onde šelma napřed kóň, kozy táhnůc z zadu puol. Hus I. 78. Tiehne-li tě boží chvála. Hus I. 449. (II. 192. ). — co, se čím: slovy o něco se tahati. Kom. Aby ho ke všemu heverem tahal. Us. T. loď ve- slem; kolem, vodou brus t. V. Kolo vodou t. Har. Volem tahal klády. Us. Stav duchov- ních táhne lidi svým příkladem. Št. N. 69. K němuž (k svému úmyslu) táhnete řečí. Che. 610. Lžekrist velikou část' křesťanstva rejdy a šmejdy po sobě potáhne. Sš. II. 272. Něco provazem t. Us. Vodu mírným ohněm t. (distillovati), kov kladivem; stavidlo so- chorem t. Vys. Každá věc přirozenou svou mocí k svému původu se táhne. Loď větry a vesly se jen táhla (zdlouha ploula). Oldřich z Vlkanova. Vz T. jak. — co, se kam (do čeho, k čemu, v co, nač, před co, proti čemu, čím, s kým, jak). Zvěř táhne do lesa. Šp. T. kov do délky. Vys. T. do pole (na vojnu). Us. Vzduch do sebe t. V. S ve- likou silou do Vlach táhl. Har. Táhli do jednoho domu. D. Táhni sirky do psí dírky. Vz Odehnati. Lb. Ta cesta do vršku se táhne; Plstěná látka vlhkosť do sehe táhne. Dch. Táhni juž někam do čerchmanta. Us. Všk. Táhne se sem jako kůň do hostince. Us. Msk. Zajíc do pole táhne. Er. P. 396. Voda do lodi se táhla. Ler. Potom táhl k městu Vídni jlo Rakous. Dač. I. 38. Hřiechové táhnu Člověka do věčných temností. Hus II. 216. Do hospody někoho t. Hus II. 140. Voda do písku se táhne. Us. Houba do sebe vodu táhne. Ml. Dech do sebe t. Ml. Vz Mrhač. Nohu, ruku k sobě t. (krčiti). Jg. Hora táhne se k východu. D. Slon troubou píci k sobě táhne. Kom. Tělo tiehne k hriechu. Hus. Protož to nikda více budoucně k žád- nému příkladu taženo býti nemá. Ski. I. 307. Obyčejně vlasť táhne k sobě svého. Dač. I. 57. Panování k sobe t. Chč. 307. Táhnu to k jeho právu. Půh. II. 217. Ą ten sirotek již ke třinácti letóm táhne; Žaluje na Vá- clava Drece, že sě jie táhne k statku die- tete jejího. Nß^ Té. 162., 205. Všichni tahů k Jerusalemu. Št. Jedna strana tiehne k do- brému. GR. Snažně jej k sobě táhnoucí. BN. I červíček v tém kořenu, v kterém sa vytáhnei, mává sladké potěšení a k němu sa táhne; Přiroděnosť ťáhne člověka ku zlému; Iné knihy k mravom ťáhnú, iné ku svátosti; Príležitosť k hříchu ťáhne i ku zlej pověsti; Vícej ťáhne ku přátelstvu statek než osoba. Slov. Tě. Zvyklosť vždycky k tomu táhne, od čeho má kořeň. Mor. Té. Milovati budeš, tak aby i rozum i vole i pamět najviece táhla ku pánu Bohu tvému; Pak vezmi, kněze, přielbici spasenie, to věz naději, jenž táhne vzhoru k spasenie; Všichni spolu máme sáhnouti voz- ctnosti k věčnému ži- votu; Věrní nábožné táhnu k spasenie; A zkus sebe, již-li Krista, k jehož tělu se a k stolu táhneš, následuješ; Ti táhnou k životu věč- nému; (Běhové světští) k hriechu táhnú; Jako hovado to činí, k čemu je vole těla táhne; Táhna vás k hříšné radosti; To slovo táhne k jinému rozumu; A poňavadž Boh nemóž voliti, aby člověk hřešil, protož člo- věk má t. k té boží voli, aby také hřešenie nevolil; Člověk táhne k smrti; K světu mne táhnou; Duše k nebesům se táhne; A skrze odpočívání v životu bohomyslném k věčnému sě životu táhne; Táhnou se více k obrokom než do nebes k prorokom; Konečné blaho- slavenstvie, k němuž věrní táhnú, jest jmění všeho dobrého, bez vuole zlé; Aby vždy více táhl k náboženstvie. Hus I. 60., 178., 250., 323., 332., 333., II. 87., 129., 210., 216., 369., 420., III. 15., 18., 24., 138., 167., 175. (Té. ). Jakož bázeň tiehne k dobrému, též tiehne od zlého; Toto prikázanie tiehne zláště k bližním ctnostným; Ten, jenž tiehne člověka k hříchu, jeho jest největší nepřítel; Protož k němu všemi mocmi tie- hněmi; To nasycenie jest každému hotovo, jenž vší žádostí tiehne k té večeři; Milostí svů tiehni mě k svému následování; K němu nadějí tiehni; Cožkolivěk najviece miluje, v tom najvěéšie libost' má, k tomu najviece tiehne a najviece ho žádá: Ktož ty pokuty na sě tiehne; Nic k sobě netiežím tvého utrhánk. Hus I. 3y., 139., 223., 473., 11. 252., III. 107., 128., 196., 248. (Tč. ). Tíhne srdce v převelebný stan. Hdk. L. k. 12. Lidé v tomto světě znamenití majíce táhnouti proti nepřátelům. BR. II. 109. a. Všelijací ptáčkové k stromu hořčičnému se táhnou a na něm hnízdí. BR. II. 60. a. Nejedni táhnouce se k místům, v nichž apoštol vý- roku řeckého spisovatelstva užívá; Ješto Pavel 1. Kor. 15. 8. úsilně se k té události nade vší pochybnosť vyvýšené táhne; Na důkaz toho táhne se ku písmu, an vece..; Avšak apoštol se netáhne k slovům, nýbrž ke smyslu; t obsahu zámluv veškerých Bohem učiněných. Sš. I. 1., 2., 51., 54. (Hý. ). Že apoštol se táli ne k dobám svého u nich pobytu; Ovšem se Pavel netáhne tuto ani k nálezům sněmu jerusalemského, ani k vidmu Petrovi danému; K vlastnímu vědomí vašemu, k obyčeji lidí, ku právu, ku tradici se t. Sš. II. 11., 17., 241., 244, 262., 288., 354. (Hý. ). Macedoniáni neprávě se táhli k těm slovům, jakoby....; Táhne se k Mojžíšovi a pro- rokům; Vykladači ti se táhli ke slovu; Aniž potřebí slova ta k jiným lidem t.; Těmi slovy spisovatel se táhne ku spisu; Slovem tím k celému shromáždění se táhne. Sš. J. 14., 35., L. 5., 46., Sk. 1., 75. (Hý. ). Někoho k sobě t. (na svou stranu přivésti). Jel. Táhne nás k tomu žádost'. Kom. Reč k ně- čemu t. (obrátiti). Je!. K smrti táhne u ve- likých těžkostech. Troj. To se k zlému táhne. Jel. Od přirození k sobe podobní k sobě se táhnou. V. (umel (cecek) ho táhne k domovu (touha po domovu). Jg. Táhl s vojskem ku Praze. Sych. Míry k dolu t. Vys. Táhl se ke koruně španělské (osvo- joval siji). Ml. Někoho v úklady t.; táhne mne ta věc v nebezpečenství. Jel. Houba táhne vodu v sebe. D. V Bůh věřiti jest, milostí táhnouti veň. St. Ó by tuto sv. řeč vážili kněžie, jenž úřad v trh peněžitý táhnú. Hus II. 313. Táhli jim ruce v hromadu. Chč. 452. Táhl nepříteli v oči. Pal. Děj. III. 3. 294. Trpké věci jazyk v hromadu táhnou. Byl. Táhl běhounem (v šachu) na nepravé pole. Ml. T. na nepřítele, Br., na hranice, na stráž, D., na loupež, Har., zločince na skřipec, koráb na zem. Us. T. někomu na pomoc. Ski. I. 297. Něco na sebe t. = oso- bovati si. Br. T. se nač = dovolávati se čeho; svojiti si něco. Us. Již vše na svú mísu táhnú = na svou stranu, po sobě. Kat. 51. Pakli by kto kde rodilý chtěl se na jiný statek po příbuzenství táhnuti; Jestliže by který chtěl se táhnuti na staré nálezy. VI. zř, 460., 553. Ježto se mój člověk Vacek na to táhl a svú pravdu dobrým svědomím dovozoval. Ps. o zášti. Původ táhl se na paměť pánův. Nál. 158. Písař má dáti dsky čísti, komuž jest třeba, bez peněz, ktož se na dsky tiehne. O. z D. Tak že žádná strana přes toto naše zřízení na více táhnouti nemá. Zř. F. I. A. X. 7. Chceme, aby ty a bratři tvoji k žádnému ovšem soudu půhony tažen ani v tom soudu posúzen byl; Kdožby se koli právu protivil, že má na něj nejvyšší purkrabě pražský svou moci táhnouti; Táhly-liby se strany na takové svědomí před soudem. Zř. F. L A. XXXVIII. B. XL, S. XII. Na paměť VKM. se poníženě táhnu. Břez. 78. Jest všecko zřízením zemským, : na které se táhnu, vyměřeno. Ib. 80. Vodu na mlýn t. Vys. Na podzim divoké husy táhnou na jih. Ml. Na svá kola vodu t. (k svému užitku obraceti. Sobek). Č. Na statek, na právo se t., ein Gut ansprechen. J. tr. Někteří to na osoby, jiní pak na slova táhnou (vztahují). Br. Táhli se na knihy. Plac. Pakliby se i žid i křesťan táhli na žida, tehdy soudce křesťan má vynésti soud. St. Před pevnosť t. Us. Proti nepříteli tá- hnouti. Us. Loď proti vodě táhnouti. Vys. Všecko na svoj smysei táhne. Slov. Tč. Úzkosť na mne táhne. Sš. P. 133. Císař pán tam na něj táhne, že ho se svým vojskem zajme. Sš. P. 173. Táhli na svoboďníky. Dač. I. 123. Apoštolove vždy táhli sú lid na to, aby věřili v otce. Hus I. 51. T. se na dary. Chô. 302. T. moc na sebe, sich die Gewalt anmassen. Bart. 4. 20., 1. 34. Oč se lidé v tom právě nejvíce trou a na etatky nejvíce táhnou. Tov. Táhla sě jest židovka na pány pravíc, žeby oni toho po- vedomí byli, když jest to vpísáno; Zajíček se táhne na ortel první; Ondra se na nás táhne, poněvadž jest Jan lazebník před námi na svědky žalobu svú postavil; Lidé, ježto zaň slíbili jsú, táhnu sě na to chtiece sě tiem vyvaditi od dlužníkuov; Táhne sě jeden člověk přespolnie na statek přítele svého vedle poručenstvie u nás, jenž jemu statek svuoj poručil; Též také i ti sirotci sě na ten statek mateře své a ujců táhnu příbuz- nosti nápadem a plným právem; I táhne sé pán tej dědiny na tu odrarť a tudiež na statek bratra jejieho neženatého; A když jest to dietě umřelo, tehdy sě Drlec táhne na ten diel sirotka, což jest jmělo na toho sirotka přijíti; Také sě jest lékař táhl na ceduli židovskú, žeby ona jemu psala, aby k nie přišel. NB. Tč. 18., 25., 4L, 146., 191., 201., 205., 278. S obé strany táhnu sě na ubrmanny, aby na nich dosti měli; Táhnu se obapolne na Štěpánka z Chudobína svě- domí; Táhneta sě oba na Jana Pušku, což ten vyzná, na tom mají dosti míti; Poně- vadž se obapolne na dsky táhnu; Táhnu se na ty jisté hadčí, ježto jsú nás o to sou- dili; Poňvadž se táhneta na držení, to dr- žení mají ukázati na posudku. Půh. I. 204., 207., 258., II. 60., 309., 331. (Tč. ). A na ně- které obdoby prírodné se táhne. Sš. I. 156. Otcové svatí k tomu místu se táhli proti Nestoriovi i proti Eutychovi. Sš. II. 45. Ukázati chtěli, že se rovný k rovnému neb podobná věc k sobě podobné táhne. BR. II. 109. a. Vtělení a smrť Páně k sobě vzá- jemně tíhnou; Jedním tiehneme k Bohu a k svatosti života. Sš. J. 54., 61. (Hý. ). — (co) za kým, za čím. Táhne šat za sebou. Us. To za sebou táhne jiné hříchy, Br., hanbu (působí). Scip. Táhli za nimi. Br. Tahají se za sebou (scházejí se). Mor. Šd. Dobrá chvíla ťáhne za sebů neščastí. Slov. Tč. — (co, se) po čem. Po bohatství, po zboží a statku se táhnouti (dychtiti). V., Br. Že po meči pacholíci před děvečkami táhnu, ale když pacholíků nestane, děvečky též právo mají. Tov. 85. A jmenovitě týž Tománek po své ženě Aničce táhne «e na pás stříbrný; Však jsem já jemu máti a cho- vala jsem jeho, protož se táhnu po krvi jako máti. NB. Tč. 196., 205. Kancléř La- mojský táhl silně po něm a dohonivše ho, jej obklíčili. Dač. I. 162. Ten člověk všecky lidi po sobě vede a táhne. Brt. S. 81. S v. Juliana ven jdúci po sobě ďábla svázaného táhnieše. Pass. 221. Bratr táhl po něm (za ním). Let. 49. Po nichž (věcech) by děti táhly úmysl k vóli božie. Št. N. 3. Aby všichni táhli hned po nich. Let. 30. Tiehněm po něm činy svatými. Hus II. 110. Hřiech kněžský tu stranu cierkvi, jenž by měla býti najčistejšie, przní a jiné tiehne po knězi; Tiehni mě po sobě a pobéhnein u vóni mastí tvých; A v tom člověku vnitřniem trojice sv. přebývá milostí, když pamětí, rozumem a volí najviece po ní tiehne. Hus II. 185., III. 11, 106. A oni tíhli po svých (věcech, povinnostech atd. ). Us. Dbv. Myši táhnou po slanině. Kdo se chce klubka do- ptati, táhni se po niti. Prov. Táhni po svých (jdi pryč). Sych. Táhnouti po zvěři. Šp. — se oč (potýkati se, hádati se). Národové o meze se tahají. Kom. O psí kot se tahati (o kozí srsť). V. Nejvíce o ty půhony se tahali. Let. 386. T. se oč. Žer. Záp. II. 83. O tu věc táhnú sě na Oldřicha. Půh. L 204. Také se táhnú tři soukeníci na ten statek o 18 zl. NB. Tč. 228. Kterak se mládenci tahají o mne; T. se o mrchu. Er. P. 118., 378. — kde. Volové při jhu táhnou. V. Táhne na dobrém konci (vyhrává). U Nové Paky. Vik. Tahati koho v trhu (odírati). L. Zeď okolo hradu, příkop okolo lesa táhnouti. Ml. Kůň na (po) železné dráze vozy táhne. Ml. T. před kým. — (co, se) s kým, s čím. Kůň s volem táhne vůz. Us. Tiehne-li jeden s jinými vóz. Hus I. 250. T. někoho s sebou. D. Táhl s ním. Rovné s rovným rádo táhne zároveň. D. Ten se ti s tím natahá (napracuje). Ta dívka tahá se s chlapy. Sych. Sigmund s Uhry táhl k sv. Pankráci čelem. Let. 39. Těže s voji, kamo slunce spěje. Rkk. 46. Ten nám dává rady, moh' by tahat s ná- ručním volem dohromady (= hloupě věc vy- kládá). U Třebonína. Olv. Protož se k nim formovati a s nimi jha t. nemají. BR. II. 45. a. Nenáleželo hned z počátku zpříkra (k nim) přikvačovati.... a k tomu, aby s jinými zvyklými zároveň táhli, je přidr- žovati. BR. II. 40. b. — co, koho, se za co. T. za provaz, za kabát, za zvon, D., někoho za vlasy. Táhni se za nos (meť před dveřmi svými). Us. Kdo mezi pány sedá, bývá tahán za uši. Chch. Těžko jest dítěti s obry za prsty se tahati; Není dobře s pány za prsty se tahati. Č. Jedna tahá za ruce, druhá sází trgance. Sš. P. 688. T. za nejtlustší konec (nejvíc práce míti). U Olom. Sd. T. zajeden ocas, provaz (k té- muž cíli směřovati). Dch., Śd. Bylo tam smutno, zrovna to za vlasy tahalo. V Kunv. Msk. Za provazy tiehli. Kat. 2783. — co s kým v čem. S nimiž v témž zlém jho táhl. Br. T. rudy v kožich volových z dolů. Vys. Tahá mne y údech. Bern. V tom se Uher na svědomí táhne listovní z Peštu, které vám posýláme. NB. Tč. A tak učedl- níci Kristovi táhnúce v kárách jeho lehce práce nesli. Hus II. 54. Jalovice, ježto jest netáhla ve jhu, ani zemi krojila radlicí. BO. V tom ve všem se na svědomí táhnou vší obce pražské. Čr. — (co) jak. Ode dne ke dni někoho tahati (slibovati mu). Us. T. kůži na přič. Us. Na rovný náklad vodu z dolu t.; Na tři hřeby vodu na prázdno t. (ve mlýně). Vys. Rudy po rumpálech na den t. Vys. S velikou silou proti nepříteli táh- nouti. D. Přes nařízení na vícejse táhnouti. V. Táhli na vojnu podlé krále. Čr. T. v po- chod. Dch. Koně táhnou na celou sílu. Us. Brt. Švéda rovnou cestou na Brno táhl. Morav. 1878. 36. A tak šikem táhli pět dní. Let. 78. Táhli bezectnými tlupami. Brt. Instr.. 16. Jiřík slíbil sě se mnú zdáti a s tieni táhl mne do trní a on mnú jest vinen (hat sich an mir veschuldet); Na ten statek právem se táhnu; Opět hned zase tudiež Tománek na mieste Aničky ženy své táhne se po nie na statek Doroty. NB. Tč. 92., 97., 196. To aby volem (jako vůl) tahal (nepropouští-li dýmka n. doutník vzduchu). Us. u Rychn. V tesknostech k smrti táhne. Troj. Všichni veselou tváří táhnouce u Turka se položili. Háj. 53 A tak v té vóni mě tiehni, abych tebe mohla, následovati až do nebes. Hus III. 11. Žádný žádného slyšeti nechtěl, každý svou táhl. Čr. Táhnouti celým srdcem k Bohu. Št. N. 331. I tažechu polem proti jemu. Rkk. 46. Každé rozumné stvorenie má najviece to dobré (= Boha) milovati, a tak najviece myslí, volí, rozumem i žádostí k němu táhnuti; Též i my, kto táhnem po naší hlavě; Co tu učí prorok ? Jistě to, aby údové táhli po hlavě (ihrem Oberhaupte folgen); Táhli by pokoru a jinými ctnostmi k životu svatosti; Milovati budeš pána Boha ze všeho srdce svého, věz vším rozumem k němu táhna. Hus I. 65., II. 138., III. 137., II. 371. (Tč. ). Táhnu ji po sobě, aby neod- padla. Hus II. 99. Táhli u velikém počtu. Har. I. 248. Naposledy s hanbou do Nou- zová a Chudobie táhnouti musí. Prov. Dlú- hýtn tahem Němci tahů. Rkk. 35. Tudy táže Zábojevým slovem, onamo slovem prudká Slavoje. Rkk. 10. Táhne se k příkladu tomu s výtkou; Jiní táhnou slovo.... ke slo- vům... v tento způsob. Sš. L. 71., 88. (Hý. ). Písmo od levé ruky k pravé t. L. Jeden pastorek táhne proti ráně, druhý po ráně. Vys. — odkud kam. Od církevního státu táhnou se Apeniny k jihu. Ml. Šňůru od rumpálu někam t. Vys. Koho od koho t, Solf. Mokrosť od očí t. Lk. Táhni mi z očí, Ros., z města. Ze žita, z bramborů kořalku t. Ml. Rudy z dolů po rumpálích v něčem na den t. Vys. Vodu ze studny provazem t. Us. Zboží z Prahy táhnouti = dostávati, kupovati. Ta věc z předešlé se táhne (vy- plývá). L. Užitek z něčeho táhnouti, lépe: míti, docházeti. Rs. Ráda přadeš, ráda len, co se tahá z bečky ven a to pěkně tenúčko, až je v bečce malúčko. Sš. P. 540. Mohls by z něho táhnouti olej (o špinavém). Na Poličku. Kšá. Nevěřte jim, oni z nás jen rozumy tahají (dělají si z nás blázny, vy- zvídají). Us. Křesťané ze zemí západních u velikém počtu do Jerusalema táhli. Har. I. 248. Ot zhořelských hor v naše krajiny t. Rkk. 35. T. s šíje krzno. Alx. 1128. Tá- hnouti od marnosti (jí nechati). Št. N. 279. Aby výstraha družce od chlípnosti viece táhla než libost' tělestná; A již pohřiechu Čechové velme se od diela táhnu k trhu, aby brzy byli bohati; Opustí pomoc, jíž by mohl táhnuti ho od zatracenie k spasenie; Aby (ústa) k životu věčnému vedla a od smrti véčné táhla; Že je krmie, z hřiechóv táhnu a v dobrém učí; Ktož jsa dobře živ bližnieho táhne od hriechu radú, napomíná- ním atd., ten jest jeho věrný přítel; Od ne- beských věcí sě k nebeským táhnu; Kohož- koli bázeň od hriechu táhne, není dokonalý v lásce, neb dokonalá láska vyhání bázeň; Milosť božie tielme člověka od zemských věcí vzhuoni k nebeským, ale milosť tělestná zase táhne od nebeských věcí k zemským. Hus I. 200., 219., 222., 232, II. 132., 334., III. 47., 64., 145. (Tč. ). Spasitel túto sv. řečí své verné tiehne od zlého milovanie zemských věcí a k milování nebeských věcí je tiehne. Hus II. 345. Protož i pohanští mudrci táhli lid od neřádu ku šlechetno- stem. Kšch. 2. Úzká ta krajina náramně lidná, potravu, žito a věci podobné táhla ze země palaestinské. Sš. Sk. 146. — Ben. V. — co, se kudy: šňůru po drnu táhnouti. Vys. Vůz kolej mi t. Vodu splavem t. Us. Táhni svou cestou. Us. Vojáci polem táhli. Sych. Vše tou cestou táhne. Har. Větry tá- hnou šachtou. Vys. T. šat po zemi. Sp. Bídně po světě se tahati. Th. Táhne se od nich ten obyčej po veškeré zemi (rozšiřuje se). Plk. Vodu skrze alembík t. Vys. — se. Vojna se táhla (trvala). Hlas. Dny se táhly. Us. Mléko, zlato se táhne. D. Ložiště se táhlo blíže vsi. Vys. Tahati se (často ze svět- nice vycházeti a zase se vraceti). Táhne se jako rtuť (pomalu, hlavně jako děvče, když jde nastrojené do kostela, aby je každý viděl). ľ Žan. b. Dbv. Táhne se jako milostivé léto (o ženských s vlečkou). Ib. Kde se kdo zlíhne, tam se i tíhne. Č. M. 226. Táhne se jako smůla, jako mlezivo. Hý., Pk. — se kde: podél hranic. Ml. — se čeho kam (nač). K niežto dědině má lepšie právo nežli on a toho se táhne na dsky zemské. O. z D. Tohoť se na Tvú milosť táhnu, že jest mi Tvá milosť o tom prímerie nic neřekla. Ps. o záští. Arnošt odepřel, že jest stál na soudu zem- ském a toho se táhl na pány. Dsky I. 139. A toho se táhne na raj stra fojtova, kdež psáno stálo, že...; Toho sč táhneva od- volává na rajstra židovská; Toho sě Šojcar táhne na svedomie; Ze katem nenie a toho se táhne na obec; Toho se táhne na úřed- níky naše. NB. Té. 25., 30., 31., 62., 70., 115., 190., 243. Toho se na dsky táhne; Táhnu sě toho na dsky, že to ve dskách mám; Nad to z obé strany táhnu sě toho n. i dsky; Toho sě táhnem na pohonné knihy olomúcké; Toho sě táhnu nalandfrid; Táhne sě toho na markrabino vvznání. Půh. I. 121., 147., 202., 229., II. 50., 115. (Té. ). Na mar- krabími milosť se toho tiehnem; Ale tíhnu se toho na ten list, ješto ode mne má; Toho se tíhnu na ty listy, ješto i dnes mám; A toho se tíhna na ty úředníky. Půh. I. 133., 225., 300., II. 254. — kudy. Polem řady ovocných stromu se táhnou. Brt. Ta- hají se po světě. Us. Šd. Vzpomínky na šťastné dni mladosti táhly jeho hlavou. Us. Táhnou roty polem, táhnou roklemi. Č. Tudy táže Zábojevým slovem hlubinami le- sov k modru vrchu. Rkk. 10. T. horami. Rkk. 18. K tomu životu a tú cestu a pravdu chtí jíti a jiné t. Hus I. 473. Z dálky do dálky života proud osudnou cestou tíhne. Kká. — kdy. Za tmy k městu t. Troj. 60. Po těch vi- děních táhne milovanie. Hus I. 61. I tažechu před sluncem (před východem slunce) záhe. Rkk. 17. Všecky ostatní (bouře) táhnou po ní (po první). Er. P. 53. Čirou tmou t. (instr. času). Hlk. A v tom éasi dávném žádný se na purkrecht netáhl; A táhnu se po smrti přítele Bvého aa ten jeho statek odemřelý; Jestliže byste věděli, v kterú chvíli že by hodina má táhla, abyste penieze z truhlice vzali a u tebe hospodáře aby byly. NB. Té. 168., 194., 198. Proto se k výroku tomu táhli svědci v půtce s Pelagiany. Sš. J. 109. — jak dlouho. I tažechu přes ves deň i po slunci tamo k pachrbu. Rkk. 17. — proč. Uslyševše to Pražané a Žižka táhli Chvalovi na retuňk. Let. 44. Pro vyrov- nání toho odporu táhnou se k němu^ Sš. Sk. 76. (Hý. ). Táhli ku Praze na pomoc Pražanuom proti králi Zikmundovi. Dač. I. 33. Aby z lásky a ze skrovnosti pokorně najprve táhl k míru nepřietele, móž-li býti. Hus I. 160. Pro velikú bolesť počala k smrti táhnuti. BO. — před kým. Že po meči pacholíci před děvečkami táhnu (prednosť mají). Tov. 85. — komu nač. Táhne mu na třetí rok. Us. u Solnice, u Rychn. Ptř. Táhne mi na 56. rok. Us. Zhůru chaso, zhůru, hody už nám táhnou. Sš. P. 716. — aby. V té židovské kapitole jest mnoho nynějších kněží, jenž táhnu, aby jim radějše dávali než otcóm, materám, dietkám a chudým přátelóm. Hus I. 149. Apoštolé vždy táhli sú lid na to, aby věřili v otce. Hus 1. 51. — přes koho = nehezky o něm mluviti, german., über einen herziehen m.: přetře- pati, přemítati, na zub bráti. — s inft. = prodlévati. Tehda netáhl se sv. Leonardus Bohu pomodliti, až králová jest vzkříšena. Pass. — s adv. Něco vzhůru, dále, Us., pořád, D., napřed t. V. Ratolesti palmové vzhuoru sě táhnu. Hus III. 65. Táhl vojensky na Zikmunda. Dač. I. 188. Dobrý kůň dva- krát táhne. V Kunv. Msk. T. se zpět. Dch. Své slovo zpět t. (ač dle Kom., vz T. co, přece) lépe: ve slově nestáti, slova svého nedržeti, svým slovům dosti nečiniti, víru zrušiti. Ve smyslu sein Wort widerrufen správno jen: slovo své, slib svůj odvolati. Brs. 2. vd. 242.