Mistr
Mistr, a, m., něm. Meister, m., z lat. magi- ster; v již Čech. mistr. Kts. Vok. sg. mistře. M. tesařský, zednický, pivovarský, polní (ov- čácký), lodní, zpěvu, hudby, m. hudební, svo- bodných umění a mudrctví. Jg. M. starší (po- řádku, cechmistr, cechovní), mladší, nej- mladší (u ovčáků). Jg. M. = první dělník u peci vysoké, v slévárně, n. v hamru. Vys. M. dlouhého meče, der Meisterfechter vom langen Schwert. Mus. 1848. 305., Gl. Také = m. ostrého meče, m. popravní. Scharfrichter. V. — Vz Tk. II. 385. Někoho mistrem udě- lati, za mistra přijati. Šp. Stal se mistrem. Us. I mistr tesař se utne. Č. — M. = kdo učí, učitel. Lehrer, Lehrmeister. V. M., ma- gister, dříve nejvyšší stupeň akademický na fakultě filosofické, tolik asi co nynější doktor filosofie. KB. 311. Vz Magister. Akademie bakaláře, mistry, licenciaty a doktory tvoří. Kom. Co m. povídá, to po něm píší. Kom. M. krále. St. skl. Školní m. Mistr Nouze na- učila Dalibora housti. — M. = dokonalý ve své věci, Meister. M. svého umění. V. Mistrem se dělati; Ne hned umění toho mistrem byl; za mistra někoho míti. V. I největším mi- strům umění chybuje (schází). Č. Ne tak draho, co z čistého zlata jako co od výbor- ného mistra. Pk. — M. řádu nějakého. Ordensmeister, m. D. — M., pes, který dobře chodí. Šp.