Pán
Pán, a, m. Pán z pa = mocným býti, chrániti. Bž. 228. Vok. sg. pane; pl. páni n. pánové. Stojí-li slovo. to samo o sobě, zachovává dlouhé á kromě vok. sg.: pane. Ale náleží-li k jinému substantivu (k jménu obecnému), krátí se ve všech pádech sg.: pan učitel, pana učitele, panem učitelem atd.; dat.: panu učiteli (ne: panovi učiteli); ale y pl.: páni učitelé atd., D., Bž. 79.; dlouhé jest jenom při jménech: pán Bůh, pán Ježíš, Kristus pán, Hospodin pán, země pán, císař pán, kníže pán (u pěti posledních slov stojí za nimi); ale: pane Bože atd., vz nahoře. Přichází-li v titulích dvojnásobně, krátí se jen v druhém: Slovutný pán pan Berka. Místo: pán Bůh, pán Kristus užívá se: Páně, vz toto; Vok. sg. rovná se nominativu ve vých. Čech., kdykoli k názvu něčímu připo- jeno pan n. paní: pane doktor, pane švagr, paní kmotra, paní sestra (m. doktore, švagře, kmotro, sestro, Jir.). Na nápisech pišme: Pánu panu Novotnému a ne: Na pána, pana Novotného, ne: Pán pan Novotný. (Os., Hš.). — P., kdo druhu (sluhovi, poddanému atd.) právem rozkazuje. Herr, Gebieter, Befehls- haber, m. Jg. P. něčí, nad někým, někomu; pána svého míti; žádného pána neměti, svým pánem býti (o své vůli živu býti); sám svůj pán. V. P. svých náruživostí. Jg. Už je sebe pánom; Už je svojim pánom (je samostatný). Mt. S. Za pána koho míti. Kat. 2071. Ne- říkám vám ,pane' (= nejsem vám podroben). U Prostej. J. Vychodil. Pána nemající, bez pána; jest pánem. D. Každému najíti pána (každý má svou vrchnosť). Bern. Na veli- kého pána zrozený; páni daleko sahají; ne- mohou všichni býti páni; pánem se dělati. Us. Na pána hráti. Sych. Vz Les, Kocour. Pána řezati (spielen). U Opav. Klš. Z ma- lého pána malý strach. Vz Vyhrůžka. Č. Malý pán, malý strach. Lb. Když jsi pán, proč se chlapu modlíš, moha jemu kázati? Kam pán chce, tam slúha jde. Pán velí, slúha musí. Č. Když se pán směje, celý dvůr vesel bývá. Č. S velikými pány není dobře třešní jísti. (S pány kdo jídá, se nepřejídá; oni co se sluší, vědí, kostí nechají, maso snědí). Č. (Cf. Chudý s bohatým nehoduj, moudrý s bláznem nežertuj). Páni se perou, sedláci nastavte vlasův.- Č., Horný. Páni se budou rváti, sedláci půjčte vlasův. Č. Když se páni rvou, poddaní vlasů půjčiti musejí. V. Páni se drží za pačesy a sedlákům hlavy brní. Č. Páni se klouzají a sedláci si nohy lámou. Č. Kdo mezi pány sedá, bývá tahán za uši. Velké pány měj za přátely, ale ne za sousedy. Lb. S velkými pánmi neni dobre za prsty se ťahat. Vz Musiti. Mt. S. Nikdo nemůže dvěma pánům sloužiti. Nelze dvěma pánům sloužiti (Cf. Nelze spolu i srkati i frkati = dvě odporné práce konati). Ros. Pán dobrý stojí za otce. Č. V kostele a v hospodě pána není. Č. Těžko chudému s pány váleti. Reš. Já pán, ty pán, kdo bude svině (kozy) pásti? Č., Lb. Lepší pán nežli pánek. Č. Koně lacino neceň, pána o málo nepros. Č. Každá věc za svým pánem křičí. Č. Pán věčný větší než pán časný. Pr. Kde pán sám do koutů nahlédá, tu hospodářství dobře stojí. Č. Kde pán chrom, tam i sluha kulhá. Č. Když pán chromý, sluha jistě kulhá. Lb. Malý p., velké důmnění (podří- zený myslí si o sobě víc než představený); Kdo chce brzy pánem býti, bude dlouho služebníkem; Lepší ranné tele nežli ranný pán; Náš p. není vybíráček, jídá marcipán i nemalovaný. Hrš. P. hrdý, chléb tvrdý, ohlédnu se jinde; Když není pána doma, myši mají roztok; Kázal p., musel sám. Pk. Věrný p. způsobuje věrného sluhu; Ne pán domem, ale dům pánem stojí; Ne dům pánu Česť dává, ale pán domu. Rb. Pán příkladný poddaným živé právo. Lb., Č. Pán má býti štít dobrým a zlým kladivo. Št. S větrem a pánem daremný zápas. Č. Co pán prosí, to býti musí. Č. Páni (králové) daleko vidí a slyší. To je pán, žebráci mu říkají bratře. C. Vz Sláma. Známe pána po holenkách, po výložkách, po liberii. Č. M. 547. Tak páni! (= ke všemu říká: Amen). C. Nový pán. nové právo. Č. Jiný pán, jiné řízení. U Kunv. Msk. Jaký pán taková čeládka. Bart. Dobrý pán, dobrá čeleď. Lb. Jaký pán, takoví pod- daní. Č., V. Jaký pán, taký krám. Mt. 8. Kde mnoho pánů vládne a rozkazuje, tu se zřídka co dobrého způsobuje (V.). Jeden dům dvou pánů netrpí. Lb. Vz Dva, Kohout, Kuchař. Nebojí se p. sluhy. Lb. Tam dobře nebývá, kde sluha pána učívá. S. a Ž. Ne- bývá dobře, kde šafář učí pána svého. Rb. Oči pána činí pilnou čeládku (vz Páně); Pán dobrý n. zlý po své čeledi poznán bývá; Pán s služebníkem nehraj a služebník pánu nelaj. Rb. Pán dobrý a pastýř dobrý v po- vahách jsou si podobni. Jg., Lb. Mus je ve- liký pán. Na Slov. Dva jednoho pán a tři vojsko. V. Vz Pán (osoba vyššího stavu), Panský. — P., správce, hospodář, Herr, Verwalter, m. Jg. P. a hospodář v domě; pán domu a čeládky. V. Čelední pán. Bern. Pán lodí, V., lenní, Jg., ochránci města. Boč. Vz předcházející. — P., vlastník, majitel, držitel, der Eigenthümer, Herr, Besitzer. Jg. P. zboží, domu (domácí), pole, zahrady, statku. Us. Zlá rada vlastního pána bije. Jg. Není pánem svého statku (nesmí ho užívati dle své vůle). Jg. P. podací, Kirchenpatron. D. P. války. V. Tehdy aby pán těch gruntů jednomu každému bez překážky hledati atd. dopustil. Nar. o h. a k. — P. Za starodávna toliko vyšší osoby a držitelé velikých statků pány slouli; nyní držitele malých statků, domů atd. poddaní a čeleď jich pány na- zývá. Pán na Žitěnicich atd. Podobně: Pán na Chudobině a Nemanicích (= chuďas). Prov., Jg. Prve by se musilo mnoho zlého státi, než to, což páni jsú našli, by před se nešlo. Anth. I. 110. O pánech českých či o stavu panském vz obšírný článek v Gl. 214. P. dědičný, zástavní, vz Dědičný, Zástavní. — P., v biblické řeči = Bůh, Gott, der Herr. Král králův a pán pánův. Br. Pán Bůh. V. Budiž z toho pán Bůh pochválen. S pánem Bohem! mějte se dobře. Jg. V Pánu ze- snulý. V. Již jest v Pánu (umřel). Vz Smrť. Č. Světa pán. Dch. Komu pán, tomu páni. Bern. Teč voda, kam pán káže (děj se boží vůle). Člověk míní, pán Bůh mění. Kdo rád ze svého udílí, toho pán Bůh naděli. Ty můj pane! P. Bůh s námi! Dejž to pán Bůh! Drž pane Bože káry, ať se vůz nezvrátí. Nedal pán Bůh svini rohy, aby netrkala. Pán bůh stvořil (spářil) volky a čert spolky, hleď (drž se) každý své tobolky. Když pán Bůh dopustí, i motyka spustí. Štědrého dárce p. Bůh miluje. P. Bůh vysoko, král daleko, pravdy a spravedlnosti ve světě málo. Pánu Bohu poručeno. Dej mu pán Bůh nebe. Ne- chati pána Boha, jak se mu ráči (o lidech netečných). Dch. — P. Jméno ,pán´ každé vrchnosti od vladaře až do nejnižšího úřed- níka se uděluje. Země pán (pán země) = panovník. Král, nejjasnější pán. Páni v radě. Dvanáct pánů v radě sedí. V. Po radě bý- vají páni moudřejší. Snešení radních pánů. Kom. Pán z lavice = člen zemského soudu, poněvadž uvnitř šranku pro ně lavice byly postaveny. Faukn., Th., Pr. 1869 str. 599., 604., Vš. 67.—71. Vz Kmet. Radní páni zdání svá praví. Kom. — P., osoba vyššího stavu rodem n. povýšením, eine Standesperson, Edelmann, Kavallier, m. P. od stavu (sta- vovský, Standesherr). Jg. Kniez vece pánom. Rkk. Pánem slavným udělati; p. rozený. V. Mladý pán. Velcí páni šesti koňmi se vozí. Kom. Sněm z předních pánů, hrabat, svo- bodných pánů a z rytířského stavu. Kom. Nemohou všichni páni býti. Bern. Nesvědčí vám, když na velikého pána hrajete. Sych. Císař pro tě nepřijede ani páni od stavu. Anth. Brt. 82. Kdo nevděčnou pánům pravdu hude, houslemi o hlavu míti bude. Scip. Pán nemůže pro kord a pes pro ocas (dveří za- vříti). Lb. Před pány smeká, před knězi kleká, předc šelma velká. Jg. — Staří páni = kmetové nejstarší (hlavy) nějakého rodu panského (starého). Pr. Vz Rb. str. 269. — P., každá mužská osoba ohlednější, Herr. Jest dobrý pán. Již jest starý pán. Co se líbí, pane? Byl tu nějaký pán. Jg. Pan kmotr, pan strýc, pan starý (sládek), pan hrabě, pan farář (velebný pán), pan otec, pan táta, pan pater. Jg. Ta sednice je proti jiným ještě pán (mnohem lepší). Dch. — P., manžel, Ehe- mann, m. Můj pán není doma. Můj nebožtík pán. Jg. — P. Pane, ve větu někdy vložené neznamená žádného titulu, nýbrž jest emfase na důraz řeči v češtině tak obvyklá jako v angl. sir. To tam pane bude veselo. Ne, pane. Tak jsme si neřekli, pane. Dch. Sr. též naše Brach. Hý. — P. Páni jezdí po louži (blabuňky jezdí po louži, když silně prší, veliké kapky padají). Us. Poličan.