Strana, stránka, stránečka, y
Strana, stránka, stránečka, y, ť., ze str (stříti). Gb. Hl. 146. Staroslov. strana, regio: stra a to ze str, die Ausgedehnte. Mkl. B. 117. V jižních Čechách gt. pl. ze všech strán. Kts. — S-na, plocha nějakého těla, die Seite, Fläche eines Körpers. Strana listu (vz Rst. 497.); strana krajní (kraj). V. Svrchní, spodní s. (spodek) mince. Har. S. vlnatá, die Wollseite. Plátno má dvě straně (strany), líc a rub. Us., Šp. S-ny číslovati. Nz. S. lícní (líc), spodní (rub). S. podélná (Lang-), lakovaná (Lack-,), usně (Leder-), ohybu (Beuges.). Šp. Úzká s., die Schmalseite. Us. Šp. Meč na obě strany ostrý (broušený;. Kom. Jest na obě s-ny broušený (šibal, ra- menář)., Č., Mus. Na dvě straně bije (rame- nář). C. Koule zevnitřní stranou vydutá, vnitřní stranou poddutá. Kom. List má dvě strany. Ros. Dáti klobouk na stranu (lho- stejné si počínati); čelná s., opačná s. Dch. Ten je nadán na všech stranách (tlustý). Us. Dhn. Prázdná s. kůže (abfällig). Šp. S. ma- sitá. Šp. S. natahovačů, die Streckseite. Nz. lk. Potopa stránku zdi městské zbořila. Dač. 1. 21. Všecky s-ny nějaké věci ohledati, omakati. Us. S-ny tesaného kamene, kostky, vrchu (vz Vrch, Hora), domu. Us. Přední, zadní, levá, pravá s. Plochy, kterými těleso jest obmezeno, jmenují se strany n. stěny. Sedl. S. rovnice, trojúhelníku; tluk na strany, průrys po straně; s-ny na břiše (fláchotiny): s. světlá; strany (trojúhelníku) přiléhají na sebe, padají na sebe. Nz. Velká s. a malá s. při mlácení obilí. Když se snopy okle- paly, po obou stranách mlatu se rozestrou a pilně se vymlacují. Když tato velká strana byla přeinlacena, celý řad se obrátí a tato malá strana něco Rychleji se přemlátí, aby v klasech žádného zrna. nezůstalo. Da, S. = posad, řad obilí na humno ku mlácení roze- střený. Chrud. Kd. V severových. Čech. Frd. — S., krajina, okolí, die Seite, Gegend. S. světa, Har., nebes. Nz. Vz Úhel (světa). S. půlnoční (severní), polední (jižní , východní, západní. V. Na všecky s-ny se ohlédati; se všech stran zavříti; na všecky s-ny trápení; v některou, na jinou s-nu. V. Ta s. světa, kteráž Brasilia slove. Ler. Jiná s. bojiště; Po všech s-nách ; Se všech stran; Ve kterou stranu ? S té i s oné stran)'; Se strany moře. Dch. Ten pan doktor je teď Někde stranu Prahy (blízko Prahy). V Kunv. Msk. Kdo ví, kterou s-nu jsou! Us. Dk. Dal jí zvonit hrany na patery strany; Je-li tu kdo z Moravy od mé maměnky s té strany ? ; Z jednej strany dunaja Jan koně napájá, z druhé s-ny dunaja Duma ruce myje ; Šoha- jek za vodú a já z druhej strany, pohledňa na sebe obá sme plakali; Na všech světa s-nách vodu berouc, Sš. P. 126., 172., 187., 347., 760. Se všech stran světa pohané vy- volení obrátie sě k viere; Dosti by měl silný zchoditi na nohách s-nu světa, Hus II. 47., III. 149. Záboj obzírá krajiny na vsě strany; Zaměřichu všici v jednu stranu. Rkk. V půl- noční straně veliké jest moře. Kom. Jinou s-nou se obrátiti. Vrat, Se všech stran pe- níze se mu hrnou. Us. Horka v těch stra- nách obyčejná jsou. Har. S jedné, s druhé s-ny. Háj. To v s-nu Aegypta leží. Br. V tu s-nu města. Zlob. Oči Páně hledí i v skryté stránky srdce. V. — S. ---jakost, ve které, n. způsob, kterým se něco představuje n. po- važuje, die Seite, Beschaffenheit, Ansicht, Art und Weise. Jsem na všecky s-ny utis- knut; Aby to pán Bůh obrátil na kteroukoli s-nu; Podstatná s. věci; Ještě chci jednu s-ku připomenouti; Právě tu s-ku věci na mysli mám; Té stránky se ani nedotýkám; K té s-ce se nesu, hledím; V té s-ce věci se shodujeme; S. povahy; Ta věc má málo světlých, dobrých s-nek; Ukázati svou sla- bou s-ku (svou slabosť); Dovedl věc líčiti s dobré s-ky; Hlavní s-ka věci; Však i to svou dobrou s-ku má; Stránky styčnosti; Stkvělá s-ka věci. Dch. Co mne potká, znám obrátiti na dobrou snu. Sá. Vždyť sem to na zlou stranu nemyslil. Sá. Jak se máte? Po té horší s-ně, Na Mor. Brt, Všecko, čeho se podjímal, na zlou s-nu bráti se strojíce; Já přec o vás na dobrou stranu smýšlím; Podlé dvojí s-ky duchovného člověka, my- slné a činlivé. Sš. I. 304., II. 58., 119. (Hý.). Třetí s. jazykového hřiecha jest hřiech člo- věka, jímž Hřeší proti sobě; Držme se strany jisté vědúce, že, čím sě kto zde viece níží, tiem ho pán Bóh viece výší; V té otázce jistá s. jest, že pánóm světským slušie řádem z lásky změtěné lidi puditi, aby šli k té po- slední večeři. Hus I. 262., II. 94., 257. (Tč.). Jejich právo chtí z obú stranú ohledati. Půh. II. 447. Na zlou s-nu se uchýliti; Na druhou stranu, kdož k bližnímu upřímnou lásku má. V. Na zlou snu něco bráti; na druhou s-nu slouží jim to k potěšení. Br. O otázkách pochybných na obé strany hádá se. Kom. Na pravou, ne na levou s-nu něco vyložiti. V. Na dobrou stranu n. stránku vyložiti, bráti (Bern.), v dobrou stránku vy- ložiti (Ros.), něco na lepší stránku vyložiti. Ros. To též na druhou s-nu i o manželce se rozumí. Er. — Strany, stran, z strany, s strany, in Rücksicht, in Ansehung, in Betreff, hinsichtlich, wegen. Vz Stran. S-ny dědictví. D. Mluvil s ním s-ny toho. Us. Z té strany chybil. Jel. Z (s) mé s-ny. D. Každý z (se) své s-ny. D. S jedné i druhé strany, s obou stran. Us. S té s-ny; S té i s oné s-ny; Jak se v té s-nce věc má ? Dch. Po pilném s obou stran těch věcí uvá- žení. Nar. o h. a k. Na sněmě stalo se svo- lení mezi pány pod jednou způsobou přijí- majícími s jedné a mezi pány přijímajícími pod obojí způsobou se strany druhé. Zř. F. 1. B. XVIII. Příležící psaní dává mi příčinu, abych Vám toto z své strany učinil a Vás žádal, aby . . . Žer. 315. Stala se smlouva mezi osadou .... s jedné a mezi knězem Janem s druhé strany. Jdn. 206., Arch. 1. 62. Lodě stran mořie (a mari) přistúpily; Pohrebli je stran rovu otce Saulova (in la- teře); Šedší stran žernov (.-.-= na stranu ž.). BO. Se všech stran šťastný. Jel. Strany ně- čeho (v příčině něčeho) se porovnati. J. tr. — S., bok, die Seite, Flüche zwischen der vor- deren und hinteren. Pravá, levá s.; po levé straně. Har. To po pravé straně nám leží. Har. Po pravé n. levé s-ně jíti. Us. Po s-ně hleděti; na druhou stranu přepraviti; na druhé s ně, s druhé, s oné s-ny (naproti), s obou stran, s obojí s-ny, po obojí s-ně, po obou s-nách, na jedné i druhé s-ně, na obojí s-nu, s jedné i s drahé s-ny (Hus 1. 396.); on s-nou hledí (postraně; 2. chce ode- jíti). V. S-ny domu, lodí, člověka, zvířete. Us. Prsa po stranách boky mají. Kom. Tělo lidské má boky, ne strany. Brt. Bolí mne ve straně. Us. Míti prospěch na své straně. Dch. S. domácí a divoká v ruce. Vz Sal. 206. 17. Stranou zabírati - odcházeti. Slov. Hdk. S-ny šermíře. Vz KP. 1. 535., 555. Po s-ně něčí n. někomu jíti, státi (vedlé něho). V. Po s-ně na někoho se dívati. Us. Po jeho s-ně v bitvě padl. Něco po s-ně malovati (en profil), ze předu (en face). Us. Strany vojska. Us. — S., oddálení, die Seite, Ab- seitigung, Entfernung. Na s-nu odstoupiti (poodjíti); v s-nu odjíti; odstupte na obě straně; v s-nu uhýbati. V. Jdi s-nou. Us. Co platno mluviti stranou? Mluviti s-nou (na jevišti, mluviti sobě, ne jinému); Hnul se, držel se, jdi s-nou; S-nou se šklebiti na koho: Stranou (mimo sebe) něco pustiti; Nechte to s-nou, lassen Sie's gut sein!; Do očí mluví jinak a po s-ně zase jinak; h-nou reptati; Do očí se dělá krásným, s-nou tupí. Dch. Stud na s-nu odložiti. Bl. Jestli tě tam zastanu, karamáda na stranu (nebudu toho dbáti, žes karamád), vymelu ti. Er. P. 272. Tak mu ju podala, na s-ně ostala, Sš. P. 123. Tělestná žádost', jakž jie nepřiezeň dotkne, ihned se na stranu ukřiví. Hus II. 17. Na stranu! Stranou (vz Celkem)! D. Nouze bude na s-ně, zůstane-li nám dědictví v cele. Sych. Na stranu jíti (= stranou; 2. potřebu svou konati). D. Na snu položiti, odložiti (pryč od sebe; mimo sebe pustiti; nevzíti do práce). Necháme toho nyní na s-ně (nebudeme o tom mluviti, nebudeme toho činiti). Žert na s-nu. D. — S., jeden z vedoucích při, der Part, Theil, die Partei. S. původní, žalující, obe- slaná n. žalovaná, druhá, odporná, protivná (nepřítel, V.). Us. Pospoj soudu se s-nami. Dch. Mezi dvěma s-nama. Bž. 95. Sporné s-ny (při vedoucí), streitende Theile. J. tr. Mnohokráte se trefuje, že strany do jistého času poklidu neberou. Zř. F. I. S-ny od- porné smluviti. Bart. 277. Ty věci jsou mezi s-nami ve při. Hl. Dvě straně jsta při na- padiech, jedna bráti, druhá nebrati; Kterúž s-nu uzříš pravú, neutrhuj jie, jedné ač by ta s. přivolila. Hus III. 192., 196. (Tč.). Vě- domost' vám dáváme, kterak před nás před- stúpili opatrní lidé ze Bzence strany jedné žalujíc; Tu obě s-ně to sobě ku pomoci berúc každá s. dva peníze položily. NB. Tč. 2., 11. S-ny sobě odporné (před soudem). V., Br. Odpor mezi s-nami smluviti, vy- zdvihnouti; mezi s-nami rozhodnouti; s-ny právem poděliti; mezi s-nami smlouvu uči- niti; dvě straně odporné v jedno (v jednotu) uvésti; stran v mír uvedení, smíření; pro středník od stran obraný a volený (rozsudí); s-nu zastávati. V. Sepření stran. Ros. Aby nebyl soudcím, ale stranou. Br. V jeden kraj bije; jedné s-ně nakládá (= nespra- vedlivý. Vz Porušený). Č, Mus. Lečby se strany dobrovolně svolily. Zř. F. 1. A. XV11I. I jiných lidí pozvali jsú, jakž se jim líbilo, jim skrze řečníka té s-ny žalobně radíce, kterak by lépe té straně svědčili. CJB. 405. Jestliže by která s. před soud zemský před- stoupila. Vl. zř. 32. Řečník druhé strany. O. z D. Ke kteréž s-ně pristúpi úřad větši, to má před se jíti. O. z D. Aby ruda v čas vítězství s-ně zvítězilé dána byla. CJB. 357. Tehdy proto ty osoby duchovní nebudou straně druhé škodami povinni. Zř. F. I. S. XXIX. Padlá strana do třetího dne druhé straně, jíž se přísudek stal, bude škody vy- nahraditi povinna, Kol. 37. S-nu odvrhnouti, abweisen. Pr. Tehdy jistý odklad s-nám se stane. Kol. 13. Tehdá otázal sě fojt jich obú stranú: Co vy k tomu diete?; Přistoupily před nás strany odporné; Oběma stranoma byl rok položen zavitý a konečný a žalob- ník k tomu roku nestál; Když byl ortel stranám čten. NB. Tč. 96., 103., 225., 275. Obě strany výpis vzaly; Aby obě straně své listy ukázaly přede pány ; Aby z obé strany dsky zemské byly ohledány; S-ny byly se svolily na pana Sulíka; Bez obú stran práva pohoršení; Obě s-ně mají míti výpis z desk; Ty póhony tak mají státi bez pohoršenie práva každé s-ny. Půh. I. 384., 389., II. 1., 331., 491., 517., 551. (Tč.). Branič svého hřiechu činí se jako stranú proti Bohu. Hus 1. 228. S. socialistická, cechovní. Šp. S-ny ku přeslyšení výpovědi k jistému dni povolati; S. nepřišlá, nestalá. Er. Každá jedna strana, jede einzelne Partei, lépe: Každá s. zvlášť. Ml. Nebojím se tě, mám větší stranu. Us. Mřk. — S. == ti, kteří proti jiným smýšlením, domněním n. bojem stojí, die Seite, Partei, der Theil. Tako stasta obě straně protiv sobě. Rkk. Smlouva stvr- zena mezi stranoma; po něčí straně býti, státi (na roku = stranu zastávati); na obě s-ny bíti (stranným býti); při žádné straně nestáti; k žádné s-ně se nenakloňovati. V. S. česká (pod obojí). D. Učitelé s-ny fari- sejské. Br. Rakouská s. D. Na kterou stranu jich více bude, při tom má zůstáno býti. Vl. zř. 14. S obou stran. Nál. 214. Nález větší s. zavírá. Vš. Dáti, připojiti se k něčí s-ně; K žádné sně nenáležeti; Hnutí, vůdce s-ny; Někoho ku své s-ně dostati; S dobré s-ny se jistí. Dch. S-ny se smlouvající, die Paciscenten. Čsk. Oboje s. se o to smluvila. Vl. zř. 150. Povstaly strany sice záhy, ale záhy také urovnány byly. Sš. I. 155. Byl z naší s-ny. Půh. I. 226. Tou nesvorností více jsou vinni strana pod obojí nežli Ří- mané. Čr. Obě s-ně nynie býváta křivě, ač jedna móž mieti pravdu; I rukojmě i úmluva s obú stranú; Protož oběma stranama do- vodí, že jemu mají věřiti; V té otázce nelze se bylo komu oběma stranama líbiti; Závistí ďáblovú smrť vešla v svět a následují ho ti, kteříž s jeho strany jsú. Hus I. 168., 458., II. 117., 398., III. 243. (Tč.). S. opatova se ochotně přičinili. Cr. Něčí snu n. s něčí s-nou držeti. D. Po něčí s-ně býti. Br., V. Něčí s-ny se přidržovati; od něčí s-ny se straniti. Sych. Obě s-ny slyšeti. D. Větší s-na lepší přemáhá. Bern. K své s-ně, po své s-né někoho míti. Us. — S. = ti, kteří k sobě jakkoliv náležejí, die Seite. S mat- činy s-ny (po přeslici). D. Jsou přátelé se strany otcovy. Us. Chytil se lehkej strany (stal se lehkomyslným, nepořádným). Mor. Brt. Dvorská s., die Kamarilla. Dch. Do lázní přijelo 150 stran (lépe; rodin) skláda- jících se ze 480 osob. Us. — S. = díl, oddě- lení čeho, die Seite, der Theil. Kdyby v té stránce (zvelebení jazyka) také práce své vynaložiti nelitovali; V žádné stránce. V. Druhá s. (částka) knihy. Kron. mosk. Malá strana (díl Prahy). Us. Žádná s. času není příhodnější. Jel. Maria nejlepší stránku vy- volila. Bib. Třetí s. země připadla Josefovi. Flav. S. visutá (visuté) = hornina ležící na ložišti (na pramenu); opak: s. ležatá (ležaté, na které ložiště leží). Vys. Klatba proti soudci neb žalobníku může býti v odpoře pokládána v každé stránce soudu, in jedem Stadium des Processes. CJB. 391. Stránka lesa, die Waldpartie; s-ka výloh. Dch. To jisté p. Ježek ukázal s oné strany lesa, ješto slove Rovné, že jest to zboží svobodné. Půh. I. 199. To se dělí na tři strany; Ve- liká strana lidí proto obecně dávají děti do školy, aby byli bohati, ve světě velebeni a přátelóm aby pomáhali; Z veliké s-ny ne- věřil jest; A o tom šíře psal jsem napřed v oné s-ce: Co činí manželství. Hus I. 228., 447., II. 384., III. 207. (Tč.). — S. = hle- diště, der Gesichtspunkt. J. tr. — S., y, f., osob. jm. Pal. Rdh. II. 126. — S., samota u Sobotky. PL. •- Stránka, ves a) u Mšena, b) u Třebechovic, c) u Brandýsa n. L.; dvůr v Jihlavsku. Vz Stránky, Stranná. — S., částka polí za potrebou střídání rozdělených, eine Abtheilung der Wechselwirthschaft. Ne- niť on než malý sedlák, seje jen sedin strychů do strany. Us. Dch.