Učedlník
Učedlník, a, m., místo učeník, D. Lépe: učeník, učenník, Bs. a jiní, vz -ník, n (se střídá s d). U. z učeň, tedy: učenník. Ml. Vz II. 2. a. 20. ř. zdola. U. = kdo se učí nějakému řemeslu n. umění, der Lehrling, Lehrjunge (Jünger), Lehrbursch. Seznam, rejstřík, opovědění (ohlášení) u-ků; u. ne- zletilý, malý, veliký, připověděný, řemesl- nický, koželužský, truhlářský, ševcovský atd. Šp. U. jest přijat na učení, přijímá se; u. zběhl, utekl; u. za rok, za tři roky se vyučí. Šp. Není u. nad mistra. Žer. 11. Do- konalý u. Hus II. 275. Učedlník — mu- čedlník. Prov. — U. = školák, žák, der Schüler, Jünger, Anfänger. V. Na katedru učitelé vstupuji, lavičky pro učedlníky (učence) jsou. Kom. — U. = stoupenec, der Anhänger, Jünger. U-ci Páně. V tom po- znají všichni, že jste moji u-ci, budete-li míti lásku jeden k druhému; Velmě krátce položil, kterak sě jest Kristus k téma u-kóm měl; Kto se neodpovie všeho, nemuož nmoj u. býti. Hus l. 473., II. 140., III. 185. (Tč. ). — U. = učitel, mistr, doktor, der Lehr- meister. Tkad. — Vz Učeň.