ChoditiChoditi. Ž. wit. 41. 10., 18. 6., 100. 6. a j., Mkl. Etym. 86. — kudy. Ch. sem tam po pokoji, po domech, Us., kozíma dvír- kama. Us. Kdo to chodí po krchově, po mém hrobě; Nevidím synečka ch. po za- hradě; Ty chodíš přes polečko k muzice; Patery vrata rozsekám a ešče k tomu dve- rečka, kerými chodí Anička. Sš. P. 108., 270., 360., 429. Ch-li sú po suše uprostřed jeho. Jir. Anth. I. 3. vd. 7. By chodil po zlatém mostě; Ch-li po nesnadných cestách; Chodí po nich (po odpustcích) přes svět. Št. Kn. š. 9., 24., 77. Na cěstě, júž budeš ch. Ž. wit. 31. 8. — jak. Chodí jak duch (ticho), jak blúdná duša, blúdná ovca, jak pitomý, jak somár, sotor (rozdurděný), jak pávica (pyšné), jak s treterein (poplašený); chodí za mnú jak tele za krávú (dotěrný); chodí jak svázaný; chodí jako kočka s pu- chýřem (ustavičně zavazí); choďá jak na ofěru (jeden za druhým na př. žebráci); chodí jako můra, Brt., jak býčí palice (o ne- motorném n. napilém člověku). U Olom. Sd. Chodí jako nešť (budiž k ničemu, bez účelu); jako podesraný Saks (dělá malé kroky); jak ošoust (má sešlé šaty); jako s kurrenclou (spěšné). Čce. Tkč. Pumpa na- pájecí chodí na prázdno (píst se pohybuje, ale nečerpá žádné vody), Smr. 54. Již to tak nechodí, jak to chodívalo; Ch. od domu k domu. Us. Pdl. Zvyšovalo ovšem její krásu, že tak čistě a pěkně si ch-la. Sá. A už len šťastlive choď. Sb. si. ps. II. 1. 141. Ch. přímé, vztyčené. Hits. V zármutku jsem ch-la. Sl. ps. 157. Chodí po žebrání; Chodím po slobodě jak rybka po vodě. Ht. Sl. ml. 236. V zkroušenosti někam ch. Hdk. v Osv. VI. 941. Ch. sto pět, ch. pět — patnáct = kulhati. U N. Bydž. a Král. Hrad. Kšť. S hlavou nakloněnou ve hlu- boké chodím dumě. Vrch. Súsedovo děvče pěkně sobě chodí a nerádo robí; Panna v taňcu chodzi; K jiným chodzi každý dzeň a ke mně raz za tydzeň; Tebja pomlúvali, že si z múdra chodíš a robiť neumíš; To varyšenko má, choďme my si v modře, ne- vydávajme sa, šak je nám tak dobře. Sš. P. 95., 188., 195., 547., 549. Bude na všaký den ch. s pokorú, s ofěrú . . . Výb. 11. 16. S velikou pilností a chtíčem mimo její duom chodil. BN. Ať nechodí přes cíle. BO. Po svej vóli ch. BO. Chodí po přikázání Davi- dovu, otce svého. Bj. O holi ch. Vš. 21. Ch. pěškami, GR., počestně. Št. Kn. š. 99. (158). — proč. Po vodu ch-li. V. Tam chodím na učení. Ví přes hory každú cestu, kady choďá pro nevěstu; Nechce mně ch. na hůru pro seno koňům. Sá. P. 135., 666. — kdy. Chodívá k nám pod večer. Us. Již v pěti letech chodil do školy. Us., Kn. poh. 11. 204. Kto ve dne bude choditi, ne- potkne se. Anth. I. 79. O hromnicích vlci v stádech ch-li. Let. 135. — s kým. Cho- diec se svým Bohem. Št. Kn. š. 186. Bude k nám chodívat Janek s Jurú, budú nám nosívať levaudulu. Sš. P. 291. S koňmi ch. (rychle). Us. Semr. — po čem: po svých potřebách, Bart., po kvasích a hodech, Cr., po muzikách. Sš. P. 17.
Doktor chodí po nemocných. Šml. I. 85. Choď po něm, per- sequere eum. Ž. wit. 35. 15. — v čem: v zlatě; v dobrém, drahém růše, Št. Kn. š. 99., 143., 164., Pass. 14. stol., ve tmách, Výb. I. 7., v boží bázni, Kom., v ryzém zlatě. Smil. Ch-lo si v stříbře, zlatě (tělo) a já duše trpím za tě; Tanovská šafářka chodí jak zemanka v červenej leknici, v mo- drej kasanici; Ch. ve věnečku. Sš. P. 17., 422., 759. Ktož chodí ve tmě, ustrčí se; Střieci se těch bílých vlkóv, ačť i v ovčí kóži chodie. Št. Kn. š. 180., 85. — kde: mezi lidmi. Št. Kn. š. 157. Nad hadem aspidem ch. budeš. Ž. Kl. Okenice (u sta- vidla) chodí v drážkách sloupů; Čepy chodí v pánvicích; Stavidlo chodí v rámci. NA. IV. 252., 175., 259. flert chodí směrem rázu v loutkách. KP. IV. 65. Něchoj (nechoď) ty, má milá, vedla koňa, budú ludia vravěť, že si moja. S1. sp. 122. — kam: naproti někomu. Sá. Tam chodí myšlénky mé. Posp. Ch. na rybotov. Kyt. 1876. 18. Ch. ke mši, na kázanie. Št. Kn. š. 91. Vy hudci choďte před mej mamky vrata. Sl. sp. 19. Oba k jednej chodívali; Koho ráda vidím, ne- chce ch. k nám; Chval k vám do vašího domu; A já bych k vám chval, ale koně u vás řehcú; Má maměnko milá, lekávám se v noci, chodijú pod okna moravanščí chlapci. Sš. P. 188., 212., 592., 700., 705. — za kým. Na večer za děvčaty chodím; Chlapci by k vám za ní chodívali. Sš. P. 611., 590. — jak dlouho. Od šesti let k nim chodil. Půh. II. 76. Chodil sem k vám od malunka. Sš. P. 208. Chodil tam tři dni. Us. — s inft Čierné oči, choďte spať, bo musíte ráno stať. Sl. sp. 90. — se sup. Chodil jich upomínat. Půh. II. 76.
