Dolů
Dolů. Vz O (se střídá s ů), Gb. Hl. 73., Bž 80. Prvotně byl tvar dolovi zajisté dativ nejen tvaroslovné, ale platnosť dativu (a to dativu cílového) rozuměla se při něm také syntakticky; během času však zapomnělo se při něm na význam tento a cílový dativ sklesl na význam pouhého adverbia. Vz Gb. v List. filolog. 1877. 296. Jde to s ním dolů, bergab. Us. Dch. Teď to jde se vším dolů (všechen obchod klesá). Sá. v Osv. I. 179. Údolím d., thalabwärts. Posp. Špína jde dolů, šp. m.: pouští. Brt, Dolů téci = stékati List d. střechovitý, rückwärtsanlie- gend, Sl. les. Cukr jde dolů, lépe: je lev- nější, lacinější, na cukru slevili, cukru spadlo, na cukru spadlo. Cukr jde na horu, lépe: jest dražší, cukru přiskočilo, připlatilo. Brs. 2. vyd. 103. Išla bych ho hladať dolů tým Dunajom, keby som vedela, ktorým letel krajom. Sl. ps. 132. Dolů, synu, dolů vodú, a já ešče pannú budu; Tam se snášel dolů po jaboru; Kdyby pán Bůh hodnej vody ráčil dať, co by mohly naše putě (pltě) umykať dolů od Vsetína až do Hodonína; Teče voda, teče dolů kolajičkú naplač sa mně, naplač, švarný šohajíčku; Stojí hruš- čička u jaboru, širší na horu než dolů; jsou na ní hrušky zeleny. Sš. P. 157., 185., 525., 550., 751. Řekne-li někdo: ,I to prší', od- povídají: ,Padá dolů' (i. e. snadno může pršeti, když padá déšť se shora dolů). Us. u Labského Kostelce. Se střechy doluov; A stiem šli jsú doluov; On vládl jako mocný hospodář vzhůru i dolů dem statkem; V pon- dělí večer šel sem dolův vsí, chtě jíti . . . NB. Tč. 121., 240., 265., 274. Pochče k nim s hory dolóv. Anth. I. 3. v. 34. V ten věk lidé již na konci (k r. 48.) v síle jdú dolóv. Hus II. 64.