Kamna
Kamna (dříve: kampna), gt. kamen, n., pl. (dle. Slovo'). Kaménka, kamínka, ka- mnička, ček, n. Der Ofen, Kachelofen. V. K. povětrná (Windofen), D., průvějná, hli- něná (hrnčená, kachlová), železná, obyčejná, litá (železná), plechová, kulatá, ohřívací, pa- trová, sloupcová, osmihranná, železná z litiny, kamenná, kouř spalující, plášťová. Hliněná: kachlová, ruská, švédská. Kh., Ś. a Ž., Pt., S. N. — Části kamen: Spodní časť: podnož, v podnoži popelník, nad tímto ohniště (pec, nistěj); místo pod kamny: kouzeň. Nad pecí kachle s tahy (tažením, průvany), z kachli vystupují nahoře kranzle a krůvkem se po- krývají. Dymníkem (troubou se zámyčkou) vede se kouř z kamen do komína. Díra do kamen: prsk, ústa, čelisť, čelesten, čelesno, česlo, česno, čelistník. Dvířka u kamen. Kotel v kamnech: kamnovec, kamenec, měděnec, měďák (je-li z mědi). Místo mezi kamny a zdí: pekelec, záhrobec, zákamní, na Mor. pe- kýlko (Mřk. ). — Šp., Š. a Ž. (Walter). K. postaviti, vymazati, vyčistiti, vycíditi, sta- věti, bedniti, přestavěti. K. kouří. Lavice u kamen. Kachel do kamen. Šp. — Když se v kamnech svítí, dobře u nich dlíti. Lb., Šp. Lije, co na horká k. (co do sudu. O ožralci. Vz Opilství). Ros., Č. U oken světlo, u kamen teplo (drž se příčin). Jg. Vždy doma za kamny leží. V. Našel to za kamny na trávníčku. Vz Zloděj. Lb. Jísti a píti jest půl života, za kamny se váleti, celý. Pk. — Vz Pec, S. N.