Kdákati
Kdákati, kdákám a kdáči, al, ání, kdá- kávati, gackern, gacksen; mnoho mluviti, plappern, schnattern; chlubiti se, prahlen; ko- ktati, stottern. Jg. — abs. Slepice kdáká. Us. Doma kdáče, jinde nese (o cizoložníku). Jinde kdáče, doma nese (o cizoložnici). — co. Kat ví, co kdáče (mnoho mluví, křičí). Ros. Ten to kdáká (koktá). Us. — na koho. Co pak na mne kdákáte (křičíte)? Ros.