Kuše
Kuše. Vz Kram. Slov., Mkl. Etym. 149., Sdl. Hr. IV. 76. Ten (král) sám pochytil kušu a ako ju zazrel, natiahol, že strelí. Dbš. Sl. pov. VI. 84. A já chovám doma takovú tu kušu, co ona vystrelí všechným vranám dušu. Sš. P. 692. Sedel maje kuši napätú (napjatu) pod samý ořech. NB. Tč. 93. — K-—fena, psice. Hubená kuše! Dal. 123. —- K. = druh stohu. Vz Postožek. — K., mlýn u Blatné. — Cf. Kuša.