Lid
Lid (dříve: lud, liud), gt. lidu (dříve: lida); pl. nom. lidé (na Slov. ludie; dříve: liudé, lidi, i pak je zkráceno z í (ie), poně- vadž od lid netvořil se nikdy prostý pl. s -i, nýbrž hromadný s -ije. Gb. V obecné mluvě: lidi. ); dat, pl. lidem, v obec. mluvě: lidům, lidím. Mk. V pl. skloňuje se dle, Kosť´ mimo nom. a vokat., n. dle, Hosť, ´ tedy: lidé, lidí (šp. lidích), lidem, lidi, lidé, v li- dech, lidmi. Láska k lidem. Sg. lid = hro- mada lidí. Volk, Leute, ein Haufen Men- schen. Jg. Vz Člověk. L. obecný, horní (ho- ráci), dolní (doláci), veský n. vesnický (ves- ničané), městský (měšťané), robotný n. pod- daný, svobodný, vojenský n. válečný n. branný, jízdný (jízda), pěší (pěchota), po- mocný, V., Jg., mladý. D. Věc, záležitosť, potřeby, vzdělání, hnutí, vyučování, shro- máždění, třída lidu, J. tr., zástup, učitel, množství, zhoubci, nepřátelé lidu. Jg. Ve- škeren lid vyšel proti němu. Flav. Ukrutně s lidem zachází. Flav. Kniha, píseň pro lid. Us. L. k službám božím svolati. Kom. Lid zbouřiti; bouřku v lidu stropiti. V. Lid vy- pleniti (vyhubiti). D. Muž lidu. Volksmann. Dch. Lid sukovatý, zlotřilý, podvodný, bouř- livý; Plato jej hlavatou příšerou nazval. Vod. L. válečný najímati, vojska sbírati. V. Kde lud náš branný. Rkk. Mnoho lidu jejich po- razil. Flav. Lidem krajinu osadil. Har. — L. v počtech = osoba, hlava, Köpfe, Menschen, Mannschaft, Mann. Jg. Bylo tam do 30. 000 lidu. Vrat. — L. = národ, Volk, Nation. Cožkoli- věk králové bláznivě spáší, to lid zlým užiti musí. Quidquid delirant reges, plectuntur Achivi. Nyní pak jste lid boží. Br. — L. = publikum, svět. Publikum. — Lidé, Men- schen, Leute. Vz Člověk. Nenávistník, ne- návisť, strážce, krádce, krádež, houf lidí. Jg. Lidé poctiví, správní, dobří (Rkk. ), smrtelní, kmetští (sedláci, Rkk. ), poplatní, robotní, pracovití, svobodní, zlí. Jg. Krom dobrých lidí (z dovolení). D. Lidi i krajinu vyhubiti. V. Mezi lidi jíti. V. Přísloví mezi lidi vzešlé. Har. Všecko to z lidí přišlo, z lidského ná- vodu, poručeno Bohu. Mor. Pís. 298. Zb. Dobré slovo mezi lidmi míti. V. Správní lidé neberou se ledakdes pojednou co hři- bové; neklátí se se stromu, co plané hrušky. Us. Ti dva lidé mají se rádi. Us. Lidmi se máme spravovati. Kram. Lidí tolik, že by ani jablko nepropadlo, že mohl jablkem po hlavách kouleti. Č. Lidí jako máku. Č. Vz Počet (stran přísloví). Víc lidí víc vidí. č. Všetci ľudia všetko vedia. Mt. S. Kde lidí není, tu musí člověk stolici na lavice sta- věti (v nedostatku si ledajak člověk pomáhá). Č. Kámen zlato prubuje a zlato lidi. V. Víno není vinno, že se lidé ožírají. Víno, ženy z mnohých lidí blázny činí, všichni vědí. Us. Nic bez práce nepřichází lidem. Jez doma, co máš, praví sv. Tomáš, u lidí co ti dají. U lidí jez, coť dají, a doma co máš. Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech se tluče. Us. Úřad nedědí, jak se v něm kdo chová, hned lidé zvědí. Us. Nic se tak tence upřísti nemůže, aby toho lidé při slunci ne- mohli spatřiti. V. Čím více ctnosť při lidech chválena bývá, tím větší u nich zrůst a po- silu přijímá. Budeš-li lidi haněti, hned se tvá také mele. Boj se Boha, styď se lidí, nehřeš více, pán Bůh vidí. Us. Kalendáře lidé dělají, Bůh časy. Us. Malí lidé také se umějí hněvati. V. V lidech vděčnosti není. Lom. Lichá v lidech pravda, nevěř každému. Us. Cizí hoře lidem smích. Pro pravdu se lidé hněvají. Lidé jsou lidé (chybní). Jsme lidé ! Ros. Plno lidí a lidí jednak nevidíme (rozumných). L. — L., zvl. poddaní, die Unterthanen, Hörigen. Ze mým lidem po- bral na roli a ve vsi. Mé lidi vybíjel. Půh. brn. — L., svědci, Zeugen. Právo ludmi do- učiti; pakli pří, ale mám na to dosti lidí dobrých. Kn. rož. 122. Vz Gl. 134.