Ne (ne
Ne (ne: né), v Opavsku, v Přerovsku, na Slov. a v prus. Slezsku: ně, pol. nie, rus. ne. Ne ve větách záporných klade se : 1. z pravidla před sponu aneb před slovo, v němž spona jest. Dobrota lidská není trvanlivá. V. Ctnosť nepotřebuje zevnitřní ozdoby. V. —- Pozn. Vynechá-li se spona ,není´, klade se ,ne´ k infinitivu: Neslyšet' více stýskání. D. — 2. V čase budoucím a ve veškerém rodě trpném přikládá se k časoslovu pomocnému. Nebudeš míti dílu se mnou. Br. Nechť ne- jsem zahanben. Br. Nebyl jsem malován (ale: nemaloval jsem). — 3. Při časích minulých rodu činného připíná se z pravidla k při- čestí. Nevolal jsem. Br. Nemaloval jsem. Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, Jg. — 4. ,Ne´přikládá se i k jiným časo- slovům neúplným. Soudce nemá samého sebe mstíti. V. — 5. V konditionale act. připíná se ,ne' k příčestí, ale při čase předminulém (plusqpft.) i k časoslovu pomocnému. Bratr byl by neumřel. Ještě nebyl vyšel do půl síně, když . . . Br. A kdoby neuvěřil tomu? Kom. Kdyby Jan nebyl kázal, nebyli by pokání činili. Kom. O té věci nebyl bych psal, kdyby se toho bylo za mé paměti u desk nepřihodilo. Vš. — G. Když se přísudek a) ode všech podmětů aneb b) ode všech před- mětů odděluje, aneb c) když se oddělení to na vše časy, na vše místa a na vše způsoby a okolnosti táhne, tedy vynesou se všecky tyto vztahy činem záporným, aniž záporný smysl věty tím se ruší. Vz Ne 19. Žádný ze všeho lidu neodpověděl jemu. Br. Ctnosť s žádným se nerodí. Liška nikdy a nikde neukrotne. Kom. Žádný (nikdo) jemu žádné překážky nečinil. Háj. Toho dne nikomu nic dobrého jsem neučinil. Žádný tedy žádným způsobem nikomu nepochlebuj. Kom. — Pozn. V latině užívá se zde jen jednoduché zápornosti; v ní dvěma slovy zápornými v též větě jsoucími zápor věty se ruší. Vz Zápor. Jazyk řecký může si v té věci tak vésti jako český. Vz Ndr. st. 833. V obec. řeči německé bývá též dvojí negace, a i nejlepší němečtí spisovatelé se jí neštíti. Vz Ht. Brus. 268. — 7. Netáhne-U se záporné ,ne´ na výrok, nýbrž k pojmům samým, které se u větě spojují, nečiní věty záporné a ,ne´ přikládá se: a) k přísudku. Slova jeho jsou nepravá. Br. Bratr jeho nepřítel byl jemu. Dal. — b) K podmětu. Nepřítel do země vtrhl. Har. Nečistota jeho na něm jest. Br. Nevšecko jest užitečné. Br. — c) K jiným částkám. Ne každému duchu věřte. Br. Mne ne vždy- cky míti budete. Br. Učili se nerouhati. Br. Ne vše krása, co se líčí. Násilí činiti chudině své i ne své. Chč. 450. Berú ne své. BO. — 8. Za ,ne' užíváme také ,bez' a někdy ,u'. Byla bezdětkyně (bez dětí). Br. Hledal bezhrdlí tvého. Br. Tu jest voda bezedná. Kom. Vdovec bez hospodyně jest ubohá (nebohá) věc. Jg. Vz Bez. — 9. Za- pírají-li se věty, jichž přísudek zápornosť o sobě má, tedy jsou s důrazem tvr- dící, ale mají formu vět záporných. Ty ja- hody nejsou nechutné (tedy: chutné). Byl. To není nemožné (tedy jest to možné). Dvě,ne´ v též větě tedy tvrdí, táhnou-li se obě k témuž pojmu: nenesnadný, nenepodobný = snadný, podobný. Jg. Nebť nemůžem nemluviti toho, co jsme viděli a slyšeli; neneviděti. Mkl. S. 188. — 10. V záporných větách klade se místo akkusativu a v jistých případech i místo nominativu genitiv. Vz: Genitiv, E (Genit. ve větách záporných, str. 387.). — Pozn. Dodáme zde jen několik příkladů ku str. 388. b. ř. 3. shora. Žádného domu ne- zůstalo celého (žádný dům nezůstal celý). Jg. Není toho domu, kdeby nebylo časem dýmu; Kdyby nebylo oráče, nebylo by bo- háče ; I slunce je někdy dvojí a tam se uka- zuje, kde ho není; V kostele a v hospodě pána není; Kde není žalobníka, není soudce; Kde ryby není, platí i rak; Dobrý chléb, kdy koláčů není; I v dobré vojně chleba se nedostává, Č. 388., 421., 251, 326., 342., 175., 190., 363. Toho se státi nemohlo. Žer. Sn. 125. Nestalo se ani jednoho ani druhého. Žer. L. L 51. Nebylo tu ani komorníka ani sudího. Žer. Záp. II. 120. Jiným lidem ne- stalo se toho. Let. 416. Tutoť mého bytu nenie. Výb. I. 949. Bodaj tě, šuhaju, bodaj tě nebylo; Myslivca zabili, hajného nebude; Není ptáčka ani křepelice; Není koňům ovsa, není sena; Co je po studynce, když v ní vody není. Sš. P. 236., 233., 5., 265., 214. Za času sv. Jeronyma fík ten ukazovali, ale nyní ho tu není. Har. I. 168. Při tom pří- stavu není žádného městečka. Har. II. 258. Zvěři líté na tom ostrově není. Har. I. 70. Také ve všech východních krajinách neroste lepší bavlny jako tam. Har. I. 79. Ujel pryč, když mne doma nebylo; Aby se mu toho nedálo; Takových věcí ať se neděje. Arch. I. 103., 55., 114. Na kouli ani počátku ani konce není. Pref. 218. Ale toho se nestalo; Není ho doma. Bl. 107., 7. Včera byl, dnes nenie jeho; Ač chtění bylo, ale moci nebylo. Anth. I. 62., 51. Uzřechu, ano sv. Jana ni- kdež nenie; V tu hodinu hospodáře Juliana doma nebieše. Pass. 97., 190. Když jeho ne- bude, v tobě vše naděje bude. Dal. Eleazar mněl, že tu byl král, ale tu nebylo jeho. St. Když pacholíkuov nestane, děvečky též právo mají. Tov. 83. Není vždy jaro. Rkk. Nejsú hlaholí ani řeči. Žal. Vit. Nemá právo. Kn. rož. Neomočiv nikde nohu. Anth. I. 91. Nej- měješe známku brady (vousů). Anth. I. 94. — 11. Po časoslovech zápovědi a překazy jsou věty vedlejší z pravidla záporně. Kdo jest vám překazil, abyste pravdy neposlou- chali? Vz Brániti (na konci). — 12. Po ča- soslovech bázně a strachu klade se zá- porný konditional, když bázeň snažnost v sobě nese, aby se do domnělého zla nepadlo. Bál se, aby ho nezradili. Mkl. S. 178. Bojím se, abyste se neuchýlili od spravedlnosti. Vz Konditional. — Dle Zk. — 13. ,Ne' u im- perativu. Vz Rozkazovací způsob. — 14. Stojí-li v záporných větách infinitiv, klade se z pravidla infinitiv sloves neskonalých. Netřeba ho volati. Darů nesmíš přijímati. (Zde bychom imperativ klásti mohli a toho užívajíce klademe z pravidla též neskonalá slovesa: nevolej, nepřijímej. Vz Rozkazovací způsob). Vz Mkl. S. 847. Ovšem užíváme dle potřeby také infinit. sloves skonalých: Ne- mohu zapomenouti. Nechce ovoce prodati, prodávati. Da. — 15. ,Ne´ v odpověděch. Jest bratr doma? ne. — Ne, ne tak — ale. Ne poddanosť, ale svobodu míti budete. Flav. Ne tak, že nebylo koho, ale . . . Kom. — 16. Ani — ne. Ani slyšeti o tom nechtěl. Ani slova mi nemluv. Jg. Aniž vím, ani roz- umím, co pravíš. Vz Ani, Aniž. — Ne — ani. Nepracuje, ani přede. Nevidí ho, aniž ho zná. Žádný neviděl, ani nezvěděl, ani nepocítil. Jg. — Zhola ne, ovšem ne. Toliko ne, toliko že ne. V. — 17. Ne = než, ale (zastr.). Dlúho vlasti naše v míře biechu, ne'ot vzchoda v zemiech búřa vstáše. Rkk. 45. Ne v tomť nechci odmlúvati. Smil v. 123. — 18. Ne = ano, ba, nébrž. Zdi prolámal, chrám rozbořil, ne i to dřevo vzal jest sebú. Martim. Kto ohýrá, takový ikomuť dá pokoj, ne i soběť neučiní pokoje. Št. N. kř. 158. — 19. U slo- ves předponou opatřených klade se mezi předponu a sloveso a) u sloves kořenných a deverbativných (od sloves odvozených); roz- nemoci se. Mkl. S. 174. — b) U denomina- tivných sloves (od jmen odvozených): prone- věřiti se, zneozdobiti, zanedbati, pronedbati, zanečistiti, znečistiti. Mkl. S. 175. — 20. Ne skládá se s jmény a označuje pak opak pojmů jejich a) s adjektivy: neveselý (tedy: smutný), nebohý, neudatný (Dal. 30., tedy: bojácný), nečistý, nedbalý, nelibý, nemocný, nepravý, nesmělý, nestálý. Mkl. S. 175. a B. 375. — Pozn. Záporná jména přídavná od časoslov odvozená a v -ný ukončená zna- menají nesnadnost, někdy nemožnost: ne- hojný vřed, nevýhřejný pokoj, nesložné zboží, nepřístupný hrad. Chmel. — b) Se substan- tivy: nebůh, necesta, nečas, nečest', nečlověk, nedochůdče, nedošlec, nedopita, nedouk, ne- dověra, nedosyta, nedožrout, nesyta, neduh, nehoda, nechuť, nechvíle, nekatolík, neláska, nemoc, nemrav, nenávisť, nepíle, nepohoda, nepokoj, neřád, nepravda, nepřízeň, nekřesťan (Št.), nepřítel, netvor, neudactví (Dal. 30.), nevěra, nevina, nevole, nežit. Mkl. B. 357. — Pozn. Někdy však radno slovo takové vy- jádřiti jinak. Tak na př. m. Nezakladatelé Matice české nemají hlasu správněji řečeno: Kdo není zakladatelem M. Č., nemá hlasu (nehlasuje). Brs. 111. — 21.Ne se předsouvá: Netalie, Nepomuk, nevražiti m. Italie, Pomuk, vražiti. Jir. — Vz ještě: Časoslova (záporná, 164. b), Věta (záporná), Zápor, Záporný, Ni, Ani, Aniž, Než, Mkl. S. 170., Zk. Skl. 377. a násl.