Oznámiti
Oznámiti, oznam n. oznamiž, il, en, ení; oznamovati, oznamovávati. — O., známé učiniti, ohlásiti, praviti, roztrousiti, vyvolati, bekannt, kund machen, anzeigen, an-, ver- kündigen, melden, berichten, verständigen, eröffnen, ansagen, entbieten, rapportiren. Jg. — co komu: o. své zdání. Zř. F. I. Věc světle o. CJB. 287. O. původoví den k stání. Jg., Šm Kazatel svátky oznamuje (ohlašuje). Kom. Ústně jsem mu to oznámil. Někomu svou vůli, úmysl, poselství, V., svá myšlení o. D. — co komu o čem. Aby jeden každý bez omýlení o svém stavu oznámen byl. Vl. zř. 2. Pakli by doma nebyl, mají obsýlku v obydlí jeho poznamenati a říci čeledi, aby mu o tom oznámili. Kol. 16. O tom svým místem obšírněji oznámím. V. O všech bu- doucích věcech oznámím. V. Oznamuji o ne- řádích. Kom. Ouředníci oznámili o škodě lidi svých. Arch. I. 91. — koho s čím. Oznámili je s knihami českými. Pal. Radh. III. 247. — jak. Úředníci pod přísahami oznámili. Žer. Sn 31. — co po kom: po bratru. Bl. — Žer. Sn. 62. — co komu čím kde, v čem (jak). Mnohými slovy někomu něco o., v krátkých slovech, V., v pravdě. Solf. Oznamujeme vám tímto listem. Háj. V týchž slovích to oznámili. Háj. V domu mu to oznámil. Br. Ve své řeči něco o. Chč. 610. Oznamujem tímto listem sami za sebe a dědice své. Nar. o h. a k. Císař v latinském jazyku se mu oznámil (dal znáti). Háj. O. krádež u úřadu. Ml. O. na černé desce. Šm. —- co komu před kým. Solf. Vuoli všech přede všemi oznámil. Výb. II. 485. — co komu zač: za mzdu, Us., za jisté (za věc jistou). V. — co kam. Utekli a oznámili to do města. Sš. L. 89. — se s čím. Kdokoli se oznámí se staročeskou právní soustavou a řády soud- ními, nabude toho přesvědčení, že . . . Pal. Radh. — kdy. Po přečtení oznámil. Žer. Záp. II. 142. — co skrze koho: skrze posla, skrze osobu svou (persönlich). Václ. XII. Pr. 1861. 27. — se komu = dáti se znáti, sich zu erkennen geben, bekannt machen. V tom se mu sám oznámil. V. — že, aby. Oznámil nám, že přijede. Oznámil mu to, aby věděl, co má činiti. Us.