Položiti
Položiti, ponere. Ž. wit. 83. 4. — abs. Toho, kdož položil (oheň založil), upekli. Let. 406. Jakož sú apoštolé položili. Št. Kn. š. 13. (40.). — co, koho, se: koleje. Us. Ráda bych byla položila stříbrný dva- cetník, kdybych si byla mohla poležeť. Sá. Položilo mě (roznemohl jsem se). Brt. D. Musil se položiti (roznemohl se). Sá. — co čemu. Loupežení uzdu p-žil. J. Lpř. Ta odpověď každému člověku jest položena. Hus I. 52. Položilť jest Buoh cíl žádosti tě- lesné. Št. Kn. š. 90. -- co kdy. A tak sobě rok položista za dvě neděli. Výb. II. 43. = kam. P. někomu ruku na hlavu, na rameno. Us. Hrts,, Osv , Vlč. P. závaží na misku, Us. Pdl., posádku do pevnosti, J. Lpř., sjezd do města, Bart. 216., něco ad acta, Mus, do vzorce jinou hodnotu. Us. Pdl. Račte mi v dobré p. (mi nezazlívati). Mus. 1880. 197. (Jg.). To má mezi bratry na díly p. Vc. Na lesy p-lo se velebné ml- čení. Šml. Nedal jeho p. mezi bratří ani u svatých křesťanským pohřebem. Št. Kn. š. 137. U počet p ; Ten den před oči položte. Hus. II. 13. Nápis nad odstavec p. Us. — kde. P. v ulici plynovod. Us. Pdl. Kde's nepoložil, tam neber. Us. Spis, v němž byl položil. Mus. 1883. 363. Poďte s námi jísti. Ďakujem pekne, my sme u nás práve užice p-li. Slov. Rr. MBš. P-žil sněm u Hory. Let. 239. O těch pravdách viery na svém místě bude p-ženo. 1512. Mus. 1883. 364. Když tě v rově p-ží. Hr. rk. 123. Jakož p-no na počátce této kapitoly; Nižádný svatý ne- položil v písmě takých odpustků; A tak naději p-žil jest u vóli a v moci Kristově; Abychom to v srdečné paměti p-li Hus I. 460., 341, II. 43., III. 141. P-žil v něm něco, co v tobě nepoložil. Hus I 177. Protož dobře p-žil jest u pateři najprve ty tři prosby; V něm položéc naději všichnu. Št. Kn. š. 53, 106. — o čem. Protož o tom doma chci něco krátce p. Hus. II 418. — zač. Něco sobě za těžko p. KB. VI. Práci jeho p. dlužno za báseň dosti samostatnou. Tf. Oni ho p-li za toho, jakoby od ženy utekl. Wtr. exc. To sobě za zisk položme. Abr. Jestliže by kdo pro nemoc státi nemohl k vyhlásení puohonu, tu muož jej přítel jeho neb služebník p. za nemocného. Zř. F. I. C. 35., Vš. 42., 45. Jiní tento (kalen- dář) za zbytečný p-ži (habebunt). V. — co k čemu. Mají (kněží) vždy všichnu svú pilnosť v Bohu a k Bohu p. Hus I. 114. — co, koho s kým. Chtěl počet p. s sluhami svými. Hus II. 389. Jedna panna byla ot- dána řadem za sedm mužóv a kteréhož jsú s ní p-li. Št. Kn. š. 90. — jak. Lze p. pra- vidlem, že . . . Stat. 1871. 135. Položila obě ruce své volné kolem její šíje. Šml. I. 43. Nedal jeho p křesťanským pohřebem. Št. Kn. š. 137. — več kde čeho. Před tím jinochem svého rúcha v ostraž p-živ se Pass. Mus. 1883. 113. — nač. P-žil na polní krádež trest smrti. J. Lpř. — se na čem. (Sv. Jan) na modlitvě se p-žil. Výb. II. 1. — oč. Pokladač, jenž jeho a jiné lidi tak o jich robotu p-žil (betrügen, beschwindeln). NB. Tč. 144. — kudy. P. trám přes po- tok. Us. Pdl. Rovinu danou přímkou p. Us. Koncovými body p-ží se k oběma ra- menům přímky rovnoběžné. NA. V. 6.