Potřebovati
Potřebovati, potřebovávati, potřebu n. ne- dostatek míti, benöthigen, nöthig haben, be- dürfen; chudým býti, dürftig sein; žádati, fordern, verlangen; užívati, brauchen, ge- brauchen, nutzen, Gebrauch machen. — čeho: vláhy, Sych., rady, Ros., pomoci. Kom. Ve- liký pták velikého hnízda potřebuje. Č. M. 165.. Sych. Tak se chovati, jak toho čas potřebuje (žádá). V. P. meče (žádati). Výb. I. 1114. 37. On mého vozu dlouho potřebo- val (užíval). Us. Žádného práva nepotřebo- vavše, ohne Rücksicht auf Gesetz. Půh. II. 470. Toho potřeboval. Půh. I. 345. P. ně- čeho. Alx. Ne vše doma máš, také lidí po- třebuješ. O. M. 265., Lb. Budu jeho krve p. z vaší rukú. Bj. Budu p. života dověčného (žádati). BO. — Br., D. — čeho kdy. Při času zaplacenie p-bují roku. BO. — čeho od koho (žádati, zast.). Čím jest nás daroval více, více od nás p. bude. Št. N. 180. Poslal syna k Davidovi, aby potřeboval ot něho příměřie. BO. Rady své veždy od múdrého potřebuj. BO. Znamenie potřebováchu ot něho. ZN. Má od toho člověka pravdy p. (žádati); Toho jsem od něho potřeboval. Půh. II. 448., I. 177., 165. — čeho v čem. Toho kořene v lékařství se potřebuje. Byl. Obilí v zemi p. Ml. Něčí rady v něčem p. Arch. I. 44. — J. tr. --- čeho na kom (žádati). Král poče na něm toho p. Leg. A. 26. Tu jsem na něm potřebovala, aby mi to znal. Půh. II. 219. — co, čeho k čemu. Jestliby osoba městská potřebovala k svědomí osobu. Zříz. zem. Když něco k tomu potřebuje. Tkad. K té jízdě potřebuje peněz. Žer. J. tr. — čeho pro koho: pro sebe = sobě. Ml. — co. Potřebujeme dva zlaté, tři vědra piva. Us. Brt. — co kde. Ktož co při dskách po- třebuje. Vš. 179. — s inft. Ote mne píti potřebuješ. ZN. — Pozn. Zhusta se užívá tohoto slovesa ve smyslu německého brau- chen chybně, ku př.: Potřeboval jsem naň jen mrknouti místo prostého: jen jsem naň mrknul, neb: bylo mi naň jen mrknouti. I)u brauchst auf den Hund nur zu pfeifen, winken atd., nikoli: potřebuješ na toho psa jen hvízd- nouti, kývnouti atd., nýbrž: Na toho psa jen hvízdni, kývni atd. Často stačí slovo třeba s inft.: Třeba na něho jen mrknouti. Třeba mu jen pokynouti. Brs. 131. Potřebuji se touto rudou k pilinám jen přiblížiti a již na rudu naskáčou m.: Touto rudou k pilinám jen se přibliž a již . . . nebo: přiblížíš-li (při- blížím-li) se touto rudou k pilinám atd. — s adv. P.něčeho velmi, tuze, nevyhnutelně, důležitě. Šm.