Robiti
Robiti. — abs. Nic se samo něrobí. VSlz. 1. 222. — co. Vězte to páni, ješto svobodné vládyctvo robiti přezříte aneb kněží (= v po- robu přivésti, knechten). Št. Kn. š 155. 13. — komu. Sama jedla, sama pila, sama sobě rob. Us, Brt. — co kde. Po jeho chrbtě mravci hniezda robili Němc. VII. 79. My nemusíme z domu, máme pri čom doma r. ZObz. XXII. 154. I na Rusi robiť musí. Slov. Rl. Pr. II. 21. V potu tváře robí na polích anebo v lesích. Vrch.