Rozkázati
Rozkázati, rozkáži; rozkazovati = poru- čiti, befehlen, gebieten, beordern, komman- diren, schaffen; Hofmeistern; diktiren; zů- staviti poslední vůlí, odkázati, testiren, ver- machen. — abs. Ti kněžie jsú od Boha ustanoveni, kteříž jsú živi, jako Bůh roz- kázal. Hus I. 201. Toho trpěti nechci, leč by právo rozkázalo. NB. Tč. — co. Mnoho Rozkazují a sami prikázanie božieho neplní. Hus I. 289. Nemá ižádný nad člověkem od- súzeným popravy rozkazovati než purkmistr. Sob. 35. — co oč. Což by o ty věci roz- kázali, aby se stalo. Arch. I. 66., 67. — co o čem. Kterak o té věci králova milosť jemu rozkázala. Půh. II. 547. Vz Strany. — podlé čeho. Což dílčí podlé toho dílčího listu rozkáží, mají na tom obě straně dosti míti. Půh. 11. 575. — kde. Dajž milostivý spasitel, abychom tak učinili, jak jest v tomto čtení nám r-zal. Hus II. 289. Kdež mnoho pánů vládne a rozkazuje, tu se zřídka co dobrého způsobuje. Prov. Doma si rozkazuj. Us. — co komu. Všechněm rozkazuje. V. Když on svojí chasi nikdy nerozkáže; Kdo mě nevychoval, ten mi rozkazuje. Sš. P. 487,, 495. Což mi právo rozkáže. NB. Tč. — k čemu kdy. Kdyžby židóm aneb knězi bylo k dědictví při kšaftu rozkazováno, testiren, vermachen. Sob. 29. — s inft. Roz- kázal mu to udělati. Ros. Rozkázal jim vy- stavěti město. Br. Apoštol jim udatnými býti rozkázal. Zyg. Její otec r-zal jí dáti její oddíl 50 hř. Půh. II. 175. Nejistě po smrti r-zuje rozdávati ty věci, kterých s sebú pobrati nemóž. Hus. III. 147. — Sš. Sk. 45., NB. Tč., Flav., Háj. — aby. Rozkázal mu, aby to udělal. Us. Kristus Petrovi jest roz- kázal, aby najprve šel k němu a sám ho tresktal. Hus II. 201. — Kom., Háj.— jak: podlé své vůle. Ler. — od čeho. Vtedy mi, muj milý, od cebe rozkažu (rozvedou). Pís. sl. 100.,— čím: rukou. Jd. — se = rozlobiti se. Šml.