Sváda
Sváda, y, f., vz Suada. — S. = váda, svár, hádání-se, potýkání-se slovy, der Zank, Hader, Streit, das Gezänk, die Uneinigkeit. Jg. Kdež může, svádu tropí; S. mezi nimi se stala, povstala. V. Pro jehož ty jmě i radu vzala tuto jistú s-du. Kat. 1605. S-u stropiti, D., učiniti, Brikc., Půh. II. 157., utišovati, Br., smířiti, V., na někoho počíti, s někým počíti, St. skl., mezi nimi učiniti, Dal., upokojiti, Br., kliditi (rovnati), Dal. 24., staviti Troj. 282., souditi. Dch., LS. 112. Nebožtík příčinu k svádě dával a jej pobízel. Pam. kn. Olom. 1535. f. 117. Měli jsme doma věčnou s-du. Us. Sd. Prosí, aby jí to zaplatil bez s-dy pro tu dobrú vuoli, kterúž jsú jemu udělali; Tehdy se jest s. stala; Ve s-dě jej zabil. NB. Tč. 20., 96., 98. Nezpomínati té s-dy. Půh. I. 374. S člo- věkem svárlivým ve s-du nijakým během se nevydávati. Sš. Mt. 84. Sta se s. mezi pastýři. BO. Stála dlúho ta s. mezi Saulo- vým rodem a mezi Davidem. Bj. Nebudu vám súditi svády. CJB. 7. O svády městské svadil-libý se měštěnín s měštěnínem, při právě městském sebe hleďte. Václ. XIX. Kvapný k s-dě. Syr. Tvrdé s-dy přetrpěl. St. skl. S-dy nechati. Us. To s-dy za sebou táhne. Kom. Ve s-dě někoho zabiti. Mus. S-du soudem rozděliti. Troj. Začátek s-dy. Br. Kdož rád sedává v radě, ten ostojí v každé svádě. Dal. 28. S. požitku nedá. (!., Pk. Ten s-du začíná, kdo příčinu k s-ě dává. Rb. Udělá z lejna muškát, z ničehož s-du, z černého bílé a z bílého černé. Prov. Není té krčmy, aby v ní při kvasu někdy s-dy nebylo. Prov. Jg. Slyš lidí moudrých rady: Můžeš-li, nedávej se do svády. Pk. Po svádě milejší shoda. Č. M. 196. Vz Rb. str. 272., Souditi.